/Moje výtvoryllll
XXX
Máš modré oči jako nebe
a já mám v mysli stále Tebe
Tvoje tmavé vlasy
co podobné jsou na eben,
nad vzpomínkou chví se mojo řesy
však ještě dlouho spolu nezmoknem
možná, že jen hra je všechno, co říkají tvé oči
ten smích na rtech
a vážnost v očích
to mi nejde na rozum.
XXX
chtěl bych hřát tvé ruce
povídat ti, jak je krásný svět,
jak rád jsem s tebou a domů se mi nechce
a stále tvoje ústa líbat smět
chtěl bych, aby neskončila nikdy chvíle,
kdy tě objímám a ty se schoulíš
do mých rukou, hlavu tisknoucí se do ramene
chtěl bych slyšet vyznání, jak po mně toužíš
(v očích čtu ti slovo po slovu, však ústa mlčí)
V tvých očích čtu si slovo za slovem
však rty tvoje stále mlčí a jsou tiše,
teď tu stojím před domen
a chvíle setkání je stále blíže
Deska, právě dnes ti musím říci,
jak je všechno krásné, tvoje vlasy, rty,
jak je měkká tvoje dlaň, je nádherná
jak skvělé jsou chvíle s tvým úsměvem na líci
jak milé jsou tvé věčné úniky a hry,
jak vzrušuje mne tých očí moře hnědavé
jak tě mám rád, jak toužím po tvých rtech,
jak bloudím smuten po tcých odchodech
XXX
Všichni nám tleskali, všichni se smáli,
jen mně tekly slzy, když jsme tam stáli,
proudy slz a závěj bolestí
v mém srdci bouře nevěstí
jen záchvěv lítosti a bolu
když jsme tak daleko a přece spolu
Když ukápola moje první slza,
chtěla jsem, aby skanula do tvé dlaně
když skápla slza druhá
přála jsem si poznat teplo tvého náručí
když už bylo slz mých na sta
chtěla jsem, aby mi s tebou bylo krásně
ať je chvíle naše strašně dlouhá,
ať ji potlesk ani dálka neruší
ať se sladký sen jen nezdá.
Ustala hudba, skončil tanec
držel jsi mne ještě chvíli v náručí
a já věděla, že nikdo netuší jak hřejí mne tvé dlaně
že slzami se třpytí moje oči
vždyť skryls mne ve svém náručí
XXXXX
Bílý sníh už leží na mezích
slunce skví se v rampouších
děti vesele si dovádějí na stráních
a děvčatům mládenci kupují šátky na poutích
jednou, když jsem šla takhle ulicí
zastavil mne malý chlapeček
Prý, paní - ptá se smějící
nevíte, kdy přijde Ježíšek?
S úsměvem se k němu obracím
a ptám se, čí že je?
Já z domova pocházím
za jméno mi dali Matěje
Chlapeček se zadíval mi do očí
a slzy vyhrkly nám oběma
kde máš mámu? On se otočí
odešla a nechala mě, v domě, tam
Ukázal na starý dům,
vzala jsem ho za ruku
a řekla mu - dívajíc se k oblakům
- přišla jsem si pro tebe
Jsem tvá máma, ty můj kluku
obrátil se, okouknul mě zpředu, zboku,
a pak mi bez rozmyslu
skočil kolem krku
Mámo, maminko má,
věděl jsem, že přijdeš sem
Proč říkám, že jsem máme já?
To nevím, ale nebyl to sen
Tak jdeme spolu životem
Matěj a já, jeho máma
plakat my už nebudem,
vždycky úsměv bude s náma
Chodíme jak mladý pár
ruku v ruce kráčím já a on
Naráz je z něj mladý pán
a z hlasu zní mu baryton
Na svou mámu vpomíná
a jde s ní občas do kina
svěřuje se s každou láskou, co bolívá
jeho druhá láska jmenuje se Irena
Kdysi dítě, dneska muž,
chodí stále se mnou po boku,
stále slíbává mi za rtů růž
a ještě pořád vodí za ruku
XXX
Krok za krokem jít takhle s tebou dál a dál
jak milenecký pár...
šli dlouhou pustou ulicí
jen auto nebo autobus projel okolo
šli a jí se zdálo, že je v novém světě
a přece měla strach
a chtěla líbání
Nikdo nezastavil se nad tou dvojicí
kdyby líbali se, nedivilo by to nikoho
šli jen tak- od nikud nikam hledě
jak smutné se jí zdálo tohle dívání
Chtěla přece šťastná být
vždyť poznala, že pravda tady říká,
že láska i za hodin pár se rodí
že to, co myslela si, neplatí už dál
Smála se, když chtěl ji některý muž mít
když chvíli po střetnutí, sní o tom, že líbá
a nevěřila, když jí lásku vyznával, teď ví, jak to chodí,
teď už to ví a přece - neví nic (víc)
miluje snad stále více
toho kluka, co jí ruku hřál
co jí líbat odmítal a snad ani schůzku nechtěl
teď ví, jak to bolí, když neví, co je s ním
Když neví, jak si stojí, co se lásky týče,
snad mezi nimi není žádný předěl
snad by si její rty teď přál
sand, ale neví, neví, co teď dál....
XXX
Jednou je lépe, jednou je hůř
jednou ti tečou slzy smíchu,
jednou oči vyschnou bolestí,
odchází láska, víra tvá i budoucnost
zůstává jen samota a bezmocnost
Doufáš, že spíš, že je to zlý sen,
ale strašná pravda je to je
láska byla jan tvým přáním
zůstala jsi sma se svým přáním
Co zítřek opět přinese,
jak budu zítra žít,
kudy cesta vede, kudy nevede,
kdo může mi to říct?
Jsi sama v den i noc
touha tvá má velkou moc,
však to, po čem toužíš,
je jen sen, co nevytoužíš
Pláč nic nespraví,
smích ti nepomůže
věř, že znovu vykvetou ti růže !
XXXX
Pojď mě vzít za ruku,
znova zlíbej moji dlaň
mé prsty jeden po druhém,
lehce je skousni, sladce, něžně,
propleť své prsty s mými
stiskni a drž, přilouž si mou ruku
k tvému srdci, ať ho cítím
ať zase vím, že bije pro mne
že mě miluješ, že můžu zas
a znova být bez obav tvá
dej mi svou touhu i nadšení,
vrátím ti všechno, všechno
v tom nejkrásnějším spojení
pohlaď má ňadra, stiskni mé tělo,
tvá náruč napoví mé touze
chci totéž
mé srdce by snad plakat chtělo
vnoř se do mého klína
je připravený přijmout vé chtění
ať jsme opět jedna bytost
plná lásky, souznění a ukojení
pak sladký klid, ta opojná slast
je odměnou a šťastné zakončení
í