/VALPRUŽINA NOC- ČARODĚJNICE
VALPRUŽINA NOC
Valpružina noc
Naše známé čarodějnice mají také název Valpružina noc nebo také Valpurga. Jako všechmy podobné svátky se slaví v noci, tedy v noci ze 30. dubna na 1. květen. Valpružina noc je jedna z nejstarších oslav ohňových nejen u nás, ale i v jiných zemích, především v Evropě. Je to starý zvyk vycházející z tradic keltů a považuje se především za germánský zvyk. Valpružina noc je oslavou ukončení vlády zimy a nastolením vlády jara a tepla stejně jako oslava života, nových počátků, jak tomu je prakticky u všech jarních svátků, slavností a oslav, které prakticky začínají oslavami jarní rovnodennosti v březnu.
Oslavy této noci započnou zapálením velkých vater za vsí a končí teprve jejich vyhasnutím. Podle tradice se po celou dobu od zapálení po vyhasnutí musí tancovat, pít a veselit se každý člověk. Rituály této noci jsou zaměřeny především na to, aby budoucnost (povětšinou myšleno budoucnost do další oslavy za rok) byla pro každého co nejhezčí a také se oslavují bohové dobří a ochranní, především ale ti, kterří jsou spojení s oslavou života a jim se také obětuje do ohně, a to především od jídla a pití.
Valpružina noc se považuje za noc, kdy jsou čarovné síly nejsilnější , kdy mají čarodějnice a vůbec všechny čarovné bytosti nejvější sílu. Je to noc rusalek, čarodějek, ale i strašidel, kouzel a čar.. Nikdo by této noci neměl být sám a bez ochrany. Zároveň se traduje, že tuto noc jsou nejsilnější i věštby a proto je to noc věštební. Provádějí se podobné rituály jako o svatojánské noci.
Valpurga
Podle jednoho vysvětletní byla Valpurga anglickou jeptiškou, žijící v 7. století. pomáhala prý svatému Bonifácovi obracet německé pohany na víru křesťanskou. Posléze se stala svatou a jejím jménem byla nazvána noc na přelomu dubna a května. Je to sice divné, ale tuto noc pojmenovali po ní proto, že je to noc jednoho z pohanských svátků zvaných Filipojakubská noc. Prý na oslavu jejího boje s pohanstvím.
Také se tvrdí v německých lidových pověrách, že to byla v 8. století křesťanská světice, ochránkyně proti čarodějnicemi a jejich kouzly a její oslava nahradila slavení příchodu jara a probouzení přírody (o tom píše i Goethe ve Faustovi)
Jiní zase tvrdí, že Valpurga byla saská bohyně, která byla patronkou všech čarodějnic.
Slovo valpurga je také jeden z více výrazů pro čarodějnici ve staročeštině.
.
Vykuřování čarodějnic
Lidé se vždy velmi báli čarodějnic, protože si čarodějnými silami a působeními vysvětlovali vše, čehož nebyli schopni si vysvětlit vlastním rozumem. Věřili, že čarodějnice může uškodit jak lidem, tak i dobytku, uhranout obydlí atd. Rïtuály této noci jsou spojeny především s pálením čarodějnic, jejich vyháněním obrannými kouzly a magiemi a snahou oslabit jejich moc, čemuž dnes říkáme zahánění čarojdějnic, přesněji vykuřování čarodějnic. Je jisté, že nešlo pouze o tuto noc, takových magických pověrečných praktik se během roku dělalo hodně. Domy byly vykuřovány jalovcem a řádně vygruntovány. Jako další účinná zbraň se používala svěcená voda, kadidlo a také různé hlasité zvuky, které prý čarodějnice nesnášely. V některých krajích muži a chlapci stávali na křižovatkách a práskali biči, zvonili na zvonky či různě jinak lomozili. Ženy na svou ochranu nosily kadidelnice. Vykuřování se provádělo až po zaznění zvonů z kostelů. Tehdy se zapálily vykuřovací větve, kadidla a lidé vykuřovali stavení a pak v magických kruzích obcházeli stavení, dvory i vesnice. Tento magický zvyk měl vykouřit všechny čarodějnice ze všech koutů a nikdo se jich již nemusel obávat.
ochranná bylina
Jako ochrannou rostlinu si lidé vyvolily střemchu, což je lidový název šeříku. Věřilo se, že zahání zlo. Květy šeříku vyhnaly z domu strašidla a všechny zlé síly. V té době se šeřík sázel před každý dům hned po jeho dostavění. Sázel se i do zahrad, aby chránil celý majetek. Dnes můžeme říci, že šeřík je velmi krásná a dekorativní rostlina, která provoní celý náš byt překrásnou jemnou vůní a její barva je pastvou pro oči i pro práci dekoratérů.