/SVATÝ ONDŘEJ - 30. listopadu
Svátek svatého Ondřeje - 30. listopadu - je pro církev velmi významným dnem, neboť tento den ¨se oslavuje nejen svátek svatého Ondřeje, ale církev od 6. století slaví tento den začátek liturgického roku.
SVATÝ ONDŘEJ
lidové oslavy
V lidových zvycích, nesouvisejících s liturgickými oslavami, je to den jako stvořený pro věštění. Také je to den, který milují obzvláště děti, neboť dostávají adventní kalendáře bez ohledu na to, který den vlastně advent začíná, neboť všeobecně používaný adventní kalendář čítá pouze 24 dílů, přičemž 24. díl zosobňuje Štědrý den. Tedy - adventní kalendář začíná 1. prosincem a končí 24. prosincem.
Legenda o Ondřejovi
Jméno Ondřej
je jméno přijaté po vysvěcení, jeho původní, židovské jméno se nedochovalo (byl žid) Je to bratr Šimona, později známého jako apoštol Petr.
Ondřej byl současníkem Ježíšovým.
V mládí pobýval se svým mladším bratrem Šimonem na břehu Gene¨zaretského jezera v Palestině a na živobytí si vydělávali jako rybáři.
Ondřej se stal nejprve učedníkem Jana Křtitele a později teprve prvním učedníkem Kristovým po tom, co Ježíše Jan Křtitel přijal mezi křesťany a nazval jej Beránkem Božím. Záhy se k němu přidal i bratr Šimon.
Ondřej i Petr byli prvními a nejbližšími učedníky Ježíše a proto se účastnili mnohých událostí. Po Ježíšově ukřižování putoval Ondřej světem a hlásal křesťanství stejně, jako ostatní apoštolové. Podnikal dlouhé misijní cesty, na nichž vysvětloval podstatu křesťanské víry. Došel až k Černému moři a na Peloponeský poloostrov, kde se ve městě Patrasu nakonec i usadil. V té době zde vládnul římský císař Nero.
Zde byl také pronásledován, ale podle všeho nešlo jen o jeho víru a kázání. Stal se nepřítelem místrodržitele v Patrasu, neboť uzdravil jeho na smrt nemocnou choť a obrátil ji na víru a dokonce ji přesvědčil, aby svému muži odpírala jeho manželská práva. Místodržitel Egeus jej nechal uvěznit a nechal jej krutě mučit. Ovšem Ondřej se své víry nevzdal a proto byl odsouzen k ukřižování na šikmém kříži ve tvaru "X", později nazývaném ondřejovský. Na takovém kříži odsouzenci umírali velmi pomalu. Skonal 30. listopadu.
Jako patron je uctíván
- ve Skotsku - zde je den svatého Ondřeje státním svátkem
- v Rumunsku - zde pobýval nějaký čas
- v Rusku - jako apoštol
- v Burgundsku - patron vévodů a jeho šikmý kříž je součástí erbů.
Je uváděn jako první biskup Byzantie (Konstantinopole - Istambul).
Ve Francii se od 15. století uděluje vysoce ceněný řád Zlatého rouna. Byl ustanoven na počest svatého Ondřeje. Později jej převzal i Řím, Anglie a Rusko
Na obrazech je zobrazován jako stařec bílých vlasů a vousů (díky dožitému vysokému věku) s knihou evangelií a šikmým křížem. Nejčastěji je zobrazován se svým křížem, někdy ale i s dalšími atributy jako - síť s rybami (v mládí se živil rybolovem) nebo provazem (kterým byl přivázán ke kříži)
V Čechách je mu zasvěceno 18 kostelů, je považován za patrona svateb - asi proto, že věštby týkající se svatby jsou provozovány především v tento den.
Lidové věštění
¨Dnem nejvhodnějším na věštění se pravděpodobně svátek sv. Ondřeje stal proto, že i v povědomí prostých lidí je tento den zapsán jako počátek liturgického křesťanského roku. Mimoto jeho svátek je prvním svátkem adventní doby.
Právě proto, že jde o začátek liturgického roku se většina věštění obrací do budoucnosti - lásky, svatby, úroda a také se provozovalo mnoho různých obyčejů zaměřených na ochranu před démony a zlem nastupující zimy - mnoho z těchto rituálů jsou ale zapomenuty.
Věštění se provozovalo od Ondřeje až do Tří králů. Své důležité místo měly i sny, co prý se na Ondřeje zdá, to se vyplní.
Hrnečkové hádání
Nejstarším a nejpoužívanějším bylo hádání podle hrnečků. Pod hrnky se vložily předměty a každý je odkrýval (nesmělo se vědět, co kde je). Hlína znamenala smrt, hřeben nemoc, prsten svatbu atd.
Lití olova
Také se lilo olovo do vody, zvyk, jež my známe jako vánoční, zde ale dívka hádala podle odlitků povolání ženicha. Ve Slezsku se lilo olovo přes velký klíč.
věštění dívek
Většina dívek v tento den především věnovala věštění své budoucnosti - tedy, aby se dozvěděla, kdo bude její ženich a zda se vdá a podobně. Mnohé rituály se dochovaly dodnes. Dívky se různými způsoby snažily spatřit tvář budoucího muže ve studni, vodě ve vysekané díře v ledu, v komíně, zrcadle atd.
Např. se používaly další rituály u nás dnes provozované na štědrý den - házení střevíce a pouštění lodiček.Dalšími byly :
- dívka v sadu zatřásla stromem a odkud v té chvíli zaštěkal pes, odtamtud přijde ženich,
- když se po zaklepání na kurník o půlnoci ozval kohout, přijde ženich, když slepice, nevdá se.
- vytáhla-li ze zahrabané žáby kost - háček, chlapec ji chtěl, když lopatku, nebyl o ní zájem,
- počítaly se rozhozené třísky (lichý počet - zůstane svobodná).
- knedlíkování - ve 3 z 5 knedlíků byl lístek se jménem hocha, který knedlík první vyplaval, dívka se vdala či zůstala svobodná (prázdný knedlík)
- ráno vytažený listek ze tří večer položených pod polštář ( s různými jmény) určilo ženicha
- čekání na znamení - dívka se postavila na postel, pomodlila k Ondřejovi a čekala na znamení určujícího ženicha.