/POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ- velikonoční povídání
POSLEDNÍ VEČEŘE
Poslední večeře Páně je důležitá událost
Ježíš slavil se svými učedníky slavnost Pesach, velikonoční slavnost a na druhý den byl umučen…tím vznikl pojem POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ.
Píše o ní v evangeliích a popisuje se, jak Ježíš rozděloval chléb a víno s tím, je chléb je jeho tělo a víno krev.
Chléb popsal jako novou smlouvu a prolití krve jako zpečetění této smlouvy s tím, že krev se prolévá za odpuštění hříchů. Svým učedníkům vyslovil přání, aby tuto událost opakovali dál.
Takto jednoduše vznikla SVÁTOST EUCHARISTIE.
Průběh Večeře Páně se popisuje jako slavnostní židovská večeře pesach na památku vyvedení Izraelitů z Egypta a rozděluje se při ní chléb a víno jako tělo a krev Ježíšova a zároveň se při té příležitosti připomíná zrada Jidáše Iškariotského, jednoho z Ježíšových učedníků
V evangelii Janově se píše, že Ježíš nejprve umyl nohy všem učedníkům, pak zasedli k večeři, po níž následuje závěrečná řeč Ježíše, modlitba a jeho rozloučení
Stejně to popisuje ve svém evangeliu i Lukáš. Ten dále píše o cestě učedníků do Emaus, kde se popisuje lámání chleba
SLAVENÍ EUCHARISTIE – VEČEŘE PÁNĚ je již od počátku křesťanství zpřítomněním Krista jako vykupitele a toto téma tvoří jádro nejstarší křesťanské bohoslužby podle knihy DIdaché. Je dokázáno, že už se toto slavení konalo ve 2. století každou neděli
Nejslavnějším zpodobněním Večeře Páně je freska Leonarda da Vinci v kostele S. Maria delle Grazie v Miláně.
EUCHARISTIE,přeloženo z řečtiny- DÍKŮVZDÁNÍ je základem křesťanského učení. Připomíná Ježíšovu Poslední večeři a je založena na víře, že chléb/dnes se používají speciální oplatky/ a víno se stanou tělem a krví Krista a ty pak přijímají z rukou kněžího při obřadech a mších.
Tento chléb i víno, domněle přeměněné na tělo a krev Páně, je také nazývají eucharistie
Katolická církev ji oslavuje SVATÝM PŘIJÍMÁNÍM během mše, protestanté pak používají označení VYSLUHOVÁNÍ VEČEŘE PÁNĚ. Další označení tohoto symbolu jsou například LÁMÁNÍ CHLEBA ,BOŽSKÁ LITURGIE
Eucharistie a křest jsou svátosti, jež uznávají téměř všechny katolické církve, i když postupným vývojem lidstva, mají různé rituály a tradice.
I chápání eucharistie se v jednotlivých zemích liší.
I chápání Poslední večeře Páně se liší podle zaměření církví, v základních otázkách však je jasná shoda
V Novém Zákoně se eucharistie označuje jako LÁMÁNÍ CHLEBA, nebo VEČEŘE PÁNĚ, a dnem tohoto aktu byl ustanoven ZELENÝ ČTVRTEK.
Je popisováno, že Ježíš při této večeři zvedá chléb se slovy - Vezměte a jezte z toho všichni. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. Následně při zvednutí kalichu vína pronáší - Vezměte a pijte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se vydává za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku.
Jednotliví popisovatelé vyzdvihují jiná slova a dávají důraz jiným jevům. Např. Marek píše o spásné moci Kristovy krve, Matouš se drží tvrzení, že Ježíšova krev /víno/ se prolévá ku odpuštění hříchů, Lukáš se věnuje tématu zrady, klamů a vlastní viny jako nebezpečí všech Kristových učedníků, Lukáš mluví o dvou kališích, z nichž jeden patří k začátku, druhý ke konci večeře, Jan kupodivu nepopisuje poslední večeři, ale vyzdvihuje „mytí nohou“, Pavel pak zdůrazňuje zvěstování eucharistie.
Postupem času, už ve středověku, nastalo několik změn, například svaté přijímání se nařizovalo jednou ročně a zaniklo tzv. PŘIJÍMÁNÍ PODOBOJÍ. Vznikly však nové zvyky, jako ADORACE a VYSTAVOVÁNÍ SVÁTOSTI.
V análech je spíš připomínka, že toto nechtěli vykonávat kněží, než že by se u lidí tento zvyk nějak zprotivil. Není ani vysvětlení, proč se přijímání podobojí změnilo na přijímání pod jednou.
Společně stolovat, to bylo považováno za velmi důležité, což vyznáváme doposud a nemusíme být křesťané…
Zajímavým dovětkem je, že skutky apoštolů se nazývají lámáním chleba mezi čtyřmi pilíři křesťanů. Je zajímavé, že dnes se rozlišuje mezi večeří Páně a hostinou AGAPÉ.
Den, který církev určila jako den k Eucharistii byla neděle, nazvaná DNEM VEČEŘE PÁNĚ a místem – domy členů církve. Při této večeři - hostině se různými způsoby připomínaly DĚJINY SPÁSY a zkušenosti s Bohem. Stejný způsob patřil i k židovské Pesachové hostině. Mluvilo se o Ježíšově utrpení, smrti a vzkříšení. Večeři předsedal apoštol či jeho nástupce, nikoli kněží
Z bible není patrno, jak často se slavi Eucharistie, pouze naznačuje, že v počátcích věků se slavila denně. Jsou zmínky, že Ježíš učil v synagoze v sobotu a proto je i sobota Dnem páně.
V Čechách reformace přinesla obnovení častého přijímání a také přijímání podobojí – utrakvismus s odvoláním, že v učení církevních Otců a dekretu papeže Gelasia z 5.století je přijímání pod jednou prohlášeno za SVATOKRÁDEŽ.
Reformační církve se kloní k novozákonním tezím, pravoslavná a katolická církev se drží starých, původních tezí.
Stoupenci eucharistie se rozdělují na dvě skupiny
a/ první se drží názoru, že přijímání chleba a vína je Kristus skutečně přítomen a účastníci obřadu jsou přítomni v Kristu. Toto vyznává církev katolická, anglikánská, luteránská a pravoslaví. Slavení eucharistie je tedy pro ně památkou zpřítomnostňující Krista mezi svými věrnými
b/druhá skupina považuje chléb a víno za pouhé symboly Ježíšovy krve a těla a Večeři Páně za pouhou připomínku. Tento názor vyjadřují reformované církve, většina baptistických a letniční církev
Dnes se Eucharistie považuje za jednu ze sedmi svátostí a je považována za svátost DÍKŮČINĚNÍ, udílí ji biskup nebo kněz.
SVÁTOST může přijmout pokřtěnec, bez hříchu, splňující další zákony církve, pravoslaví a utrakvismus do přijímání zahrnují i děti
Římskokatolická církev ctí tradici PRVNÍHO SVATÉHO PŘIJÍMÁNÍ pro děti starší šesti let, které po přípravě mohou přijmout Kristovo tělo. V dřívějších dobách musely být děti podstatně starší
Další svaté přijímání je tedy pro toho, kdo již má za sebou První svaté přijímání a nedopustil se těžkých hříchů.
Římsko-katolická církev uděluje svaté přijímání i nekatolíkům, neboť podle jejich tezí je možno udělit přijímání všem, kdo věří v přítomnost Krista v v této svátosti
Je tedy jasné, že přes dílčí rozdíly, se církve v základu eucharistie shodují, jak dokazují historické prameny již ve 2. a 3.století
CELEBRANT – je kněží vykonávající bohoslužbu
Jsou to
- VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ – Hřích, je náboženský pojem hovořící o zbloudění, chybě či urážce božstev, špatné jednání, hanebnost, porušení smlouvy s Bohem, vzpouru proti Bohu a lidem
- GLORIA – andělský chvalozpěv, jež je součástí eucharistické bohoslužby a součást hudební mše. Název pochází z prvního slova hymnu církve římské ze 4. století - Gloria in excelsis Deo čili Sláva na výsostech Bohu. Katolická církev ji nepoužívá v adventní a postní době
- VSTUPNÍ MODLITBA – KOLEKTA je zakončením úvodních obřadů – 1.části mše, vykonává ji CELEBRANT jménem přítomných a končí slovem AMEN
- ČTENÍ Z PÍSMA - ..PÍSMO- PÍSMO SVATÉ – BIBLE – KNIHA KNIH… je soubor starověkých textů jež křesťané a příslušníci judaismu považují za posvátné, inspirované Bohem. Křesťanská bible se skládá ze STARÉHO ZÁKONA a NOVÉHO ZÁKONA.
- HOMILIE či KÁZÁNÍ – Homilie /beseda, shromáždění, vyučování/ je jiný výraz pro „KÁZÁNÍ“,používaný především v souvislosti s Eucharistií, je to kázání exegetické, tedy věnované výkladu biblického čtení
- VYZNÁNÍ VÍRY – používalo se o nedělích a svátcích
- PŘÍMLUVA – modlitba věřících
- PŘINÁŠENÍ DARŮ
- eucharistická modlitba, také ANAFORA, je jádrem bohoslužby. Název ANAFORA používají spíše východní církve. Modlitba začíná dialogem kněze a věřících
- PREFACE – veřejný slavnostní projev nebo slavnostní modlitba před shromážděnými věřícími, neboli první proměnná část eucharistické modlitby. Preface se nazývala též contestatio nebo immolatio, illatio.
- SANCTUS – chvalozpět Sanctus a Benedictus – mešní zpěv, součást bohoslužeb, část anafory či hudební mše. Zpěv SANCTUS je spojením biblických veršů
- ANAMNEZE – slavnostní připomínka nějaké události z dějin spásy, jako ukřižování, zmrtvýchvstání Krista, jeho nanebevzetí atd.. Anamnezí je část eucharistické modlitby po SLOVECH USTANOVENÍ. Slova ustanovení nejsvětější svátosti jsou jednou z nejdůležitějších částí eucharistické modlitby, jež připomínají proslov Ježíše při poslední večeři ke 12 apoštolům
- EPIKLEZE neboli VZÝVÁNÍ BOHA k posvěcení nějaké věci či osoby. Zde je to část eucharistické modlitby, kdy celebrant prosí o posvěcení chleba a vína, aby se staly Ježíšovým tělem a krví.
- TAJEMSTVÍ VÍRY
- VELKÁ DOXOLOGIE - neboli CHVALOŘEČENÍ, což je slavnostní provolání slávy Bohu jako závěr modlitby, ukončuje se slovem „AMEN“. Rozlišuje se VELKÁ a MALÁ DOXOLOGIE. Velká doxologie GLORIA, je závěr mše. Malá doxologie je verš „Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto“ - SLÁVA OTCI I SYNU I DUCHU SVATÉMU
- MODLITBA PÁNĚ – neboli OTČENÁŠ, také zvaná PATER NOSTER je nejznámější modlitba křesťanů. Lukáš ve svém evangeliu říká, že je to učení Ježíše, jak se mají apoštolové modlit, Matouš pak říká, že je otčenáš součástí kázání Ježíše při předávání svého poselství
- POZDRAVENÍ POKOJE – původně POLÍBENÍ POKOJE či POLÍBENÍ MÍRU – je to symbolické gesto k vyjádření vzájemného smíru a lásky. Původně se opravdu líbalo, později se věřícím nabízel dk políbení
PACIFIKÁL – ozdobný kříž nebo deska k tomu určená a duchovní se i nadále mezi sebou líbali. Od reformy se podává ruka nejblíže stojícím se slovy POKOJ S TEBOU či POKOJ TOBĚ či POKOJ VÁM….
- AGNUS DEI – BERÁNEK BOŽÍ – je starý, nejrozšířenější symbol Ježíše. Ježíš je pro křesťany beránek, který se jako Syn Boží obětoval za odpuštění lidem jejich hříchů. Toto vzniklo dle evangelia Jana, kde měl Jan Křtitel pronésti o Ježíši- „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. Jako velikonoční symbol jde o pesachového beránka, zastupujícího lidskou oběť Abrahámova syna Izáka.
- LÁMÁNÍ CHLEBA - část bohoslužby oběti, připomínající židovský zvyk zachovaný i Ježíšem při poslední večeři. Celebrant nad PATENOU rozlamuje TĚLO PÁNĚ na PATIKULE. Jednu hodí do kalichu s vínem za zpěvu či recitace AGNUS DEI všech přítomných
„ „Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte. To je mé tělo.“
Tělo páně představuje HOSTIE – oplatky k tomu určené a pečené.
PATENA je liturgická nádoba používaná při eucharistii ve tvaru talířku, bývá ze zlata či pozlaceného stříbra. Slovem Patena se označuje i obřadní miska.
- PŘIJÍMÁNÍ – SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ – SDÍLENÍ SPOLEČNÉHO – je část mše
Pro katolickou církev je to požívání – přijímání těla i krve páně /svěcený chléb a víno/, církve prostestanské užívají tento pojem pro celý obřad, v pravoslaví je přijímá SVATÁ TAJINA – tělo a krev Krista
Při katolické bohoslužbě přijímá víno jen kněz, používá se hostie- nekvašený chléb – TĚLO KRISTOVO- TĚLO PÁNĚ- EUCHARISTICKÝ CHLÉB, pravoslaví používá chléb kvašený.
Pojem PŘIJÍMÁNÍ se spojuje s pojmem SPOLEČENSTVÍ – COMMUNIO, označující vzájemný vztah mezi křesťany i jednotlivými církvemi – shromažďování za účelem přijímání vzniká SPOLEČENSTVÍ
- ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
- POŽEHNÁNÍ A PROPUŠTĚNÍ lidu