/MIKULÁŠ - 6. prosince
A máme tu čas mikulášské nadílky. Koná se vždy 5. prosince večer - v předvečer svátku svatého Mikuláše.Dnes u nás již malé děti ví, kdo to byl a je Mikuláš. Jen občas v některých časopisech se objevuje jako Mikuláš človíček v červeném oblečku nápadně podobný Santa Clausovi. Ty naše děti to nemají lehké s těmi vánočními postavičkami..Pravý Mikuláš je biskup - bíle oděný, jehož oblečení je zdobené zlatým lemováním a křížem, s vysoukou čepicí, zlatou berlou a neodmyslitelným košíkem dobrot.
Legenda
Mikuláš je nejuctívanějším světcem i ve východních církvích hned za Pannou Marií. U Mikuláše je upřednostňováno jeho dobré srdce a milosrdenctví.
Mikuláš, někdy nazývaný jako Mikuláš z Myry - je postavou mnoha legend, avšak v historických dokladech toho o jeho životě najdeme jen velmi málo.
Narodil se pravděpodobně kolem roku 280-286 jako syn bohatého, ale lakomého křesťana.v Pataře (dnes jižní Turecko) Mikuláš záhy osiřel a svůj majetek rozdal chudým. Poté se odebral do Palestiny, odtud se na cestě zpět stavil v Myře, aby se pomodlil. V té době tam zemřel biskup a díky tomu, že neměl žádných možných nástupců, vymysleli v Myře, že první, kdo za jitra vstoupí do kostela, stane se biskupem. Mikuláš byl tím prvním příchozím a tak se stal biskupem (rok 300). Nezapomínal ve svém úřadě na chudé a nemocné, založil školy a sirotčince. O examenu navštěvoval své školy. Examen se konal v sobotu, děti se shromáždily před představeným školy a ten četl pochvaly a přečiny dětí, pak se zkoušelo a nevědomost trestali pomocníci metlou. Z nich se pak vytvořili čerti.
Brzy po nástupu Mikuláše na biskupský stolec přišla pohroma v podobě protikřesťanského tažení, kdy byl i Mikuláš uvězněn a hrubě trestán. Díky povolení křesťanské víry Konstantinem roku 313 byl osvobozen a vrátil se do úřadu biskupa. Ještě se zúčastnil Nicejského koncilu roku 325, vykonal cestu do Říma a vrátil se do Myry. Zde skonal 6. prosince, neznámo přesně kterého roku - 345 - 350. Jeho ostatky byly koncem 11. století přeneseny do Bari v Apulii, kde se slaví svátek Mikuláše na den přenesení jeho ostatků- 8. května. V předvečer svátku se koná historický mnohobarevný průvod za účasti celého města a v den jeho svátku velká hostina.
Legendy o Mikulášovi
- v Pataře žil chudý šlechtic se třemi dcerami, které musely pracovat v nevěstinci, protože byli chudí. Mikuláš hodil po tři večery do okna toho šlechtice po měšci peněz, aby mohl vykoupit dívky.
- Mikuláš kradl otci peníze a kladl je na práh nebo za okno potřebným - odtud zvyk punčochy za oknem
- v tamní době se při neplacení dluhu unášely děti a prodávaly na ovčím trhu. Když nějaké dítě odvlekli, Mikuláš tajně dávál za okno postižených lidí peníze na splacení dluhu aby bylo dítě zachráněno
- poslouchal, jak vězněné dítě pláče a spouštěl mu dolů dárek - odtud zvyk, že Mikulášovi pomocníci poslouchají komínem
- mokrý Mikuláš - podle legendy zachránil na rozbouřeném moři potápějící se loď a námořníky a když vystoupil z vody byl -jak jinak- mokrý a crčela z něj voda, proto vznikl kult mokrého Mikuláše a proto byl Mikuláš zvolen jako ochránce námořníků, lodníků
- zachránil tři žáky před zlým hostinským, který je chtěl usmrtit a naložit do soli.
Uctívání Mikuláše
Balkán bylo první místo, kde byl Mikuláš uctíván jako světec, později bylo jeho uctívání rozšířeno mezi národy východní Evropy jež později uznávali pravoslaví - např. pro Rusko je jedním z nejdůležitějších světců i zemským patronem. Díky normanským námořníkům se během 10. a 11, století jeho kult šířil i k nám. Brzy jej uctívali ve Francii a ve 12 století jej přijali v Německu. Zvyk návštěv a obdarovávání dětí vzniká díky císařovně Theofaně (řecká manželka císaře Otyll) v 10. století v Porýní. U nás se jeho kult rozšiřuje až ve 13. století.
Biskupské hry
Obyčej návštěv Mikuláše a obdarovávání vznikl z obyčeje "biskupské hry" Byla to hra Provozovaná na klášterních školách.Jedne ze studentů se jeden den v roce na Mikuláše převékli za biskupa či opata a vládl celé škole celý den. Zpočátku se hra konala 289. prosince, později se přesunula na svátek Mikuláše.
Svatý Mikuláš Patronem
Mikuláš je patronem dětí, zajatců, dobrých svateb, poutníků a cestujících, obchodníků, právníků, vorařů, mlynářů, lékárníků, soudců, pekařů, sládků, knihařů, dělníků v kamenolomech, hasičů, svíčkařů, zajatců, ale i patron Ruska a Lotrinska, ale i měst jako Amsterdam, Bari, Barranwuilla.
Svátek Mikuláše byl dnem uzavírání obchodních smluv, neboť byl Mikuláš spojován s majetkem a vírou.
Obrazy
Na obrazech je Mikuláš zobrazován jako muž středního věku, štíhlý, v bílém biskupském rouchu s vysokou čepicí - mitrou, odznakem vysokého postavení v církvi, a pastýřskou berlou - odznakem pastýřské hole - pastýři pasou ovce a Mikuláš je jako pastýř svého lidu. Na tváři mívá dlouhý bílý vous - na východě je malován jako holohlavý.
Jeho atributy jsou tři zlaté koule na knize (pověst o chudém šlechtici a 3 dcerách), nebo tři mince, pruty, pytlíky, chleby (socha ve štrasburském chrámě), kameny a jablka, jindy za ním stojí sud se třemi mladíky (legenda o zachráněných hoších z rukou hostinského), nebo s kotvou (legenda o mokrém Mikulášovi).
SVATÝ MIKULÁŠ – DÁRKY A DEKORACE
Hračky
Hračky byly vždy pro děti důležité. Buď je zhotovovali rodiče či starší sourozenci, nebo se kupovaly na trzích. Ve středověku to byly většinou jednoduché figurky nebo zvířátka ze dřeva či hlíny, zdobily se malbou, peříčky, slámou atd. V našich končinách se takovými hračkami proslavily Klatovy.
Na Mikuláše se ale vyráběly "papací" figurky ze sušeného ovoce, jablek a hrušek, zdobené větvičkami, rozinkami, hrášky, ořechy a pozlátky. Byly to třeoslka, svět, ježek atd.
Nejznámější je čert ze sušených švestek
Hlava a tělo je ze sušené hrušky, do kterých se zapíchnou špejle jako ruce a nohy, na špejle se předem navlečou sušené švestky. Řetěz uděláme z navlečených rozinek, jazyk z červené tkaniny a koště zastoupí větvička. Obličej je stvořen kořením.
Podobně se vytváří čertice, ovšem ta má sukni z červené látky.
jablkový čert
Tělo vytvoříme z jablka, nohy uděláme ze tří švestek a připevníme je špejlí, ruce jsou opět ze švestek.V rukou čert drží řetěz z navlečených hrášků, zrnek kukuřice, popř. rozinek. Hlavu tvoří větší švestka. Jazyk je z látky, rohy ze špejlí.
vrkoč - řetízkový kolotoč
Upečeme pletenec stočený do kruhu (cop). Ozdobíme jej pentlemi, zapícháme do něj špejle, jejichž horní konec zapíchneme do jablka, které ozdobíme zelenými větvičkami, nebo do něj zapíchneme špejle se sišenými plody.
řetízkový kolotoč uděláme, když na zapíchnuté špejle navěsíme řetízky z navlečených rozinek nebo hrášků
fíková panenka
I sušené fíky jsou dobrým materiálem Panenčinu sukni vytvoříme z několika fíků naskládaných na sebe. Z rozinek na drátku připravíme ruce, švestka či kaštan tvoří hlavu, rozinka krk. Klobouk stvoříme z většího fíku a ozdobíme jej rozinkami a hrášky. Z mandle na provázku uděláme kabelku.
"jablečné" ozdoby
třesolka
Třesolka je jablko se zapíchnutým brčkem, které se rozřízne na tenká vlákna a na jejich konce se upevní hrášky, rozinky a ozdůbky. Když se jablkem pohne, vše se třese - to je třesolka.
svět-ježek-král
Připravíme si 3 stejně dlouhé špejle, obtočíme je barevným papířem a ty pak zapíchneme do jablka a vytvoříme tak trojnožku (jablko musí stát na nožkách). Na špejle navlečeme sušené plody, kandované ovoce a cokoli na ozdobu a špejle pak zapícháme do horní poloviny jablka.
Další variantou je, že se použije pouze půlka jablka. Nožky se zapíchají do části se slupkou a do řezu se napíchají sladké ozdoby.
Pod trojnožku se jako "zvonek" připevnilo malé jablíčko na niti.
zahrádka
Připravíme si 5 jablek. Čtyři rozložíme do čtverce, spojíme k sobě špejlemi, dále zapícháme špejle směrem vzhůru a jejich konce spojíme do pátého jablka. Na špejlích k pátému jablku mohou být navlečeny sušené plody a ozdůbky. Horní jablko se zdobí zelenými větvičkami a dalšími ozdůbkami nebo se sem umístí svíčka.
Od 19. století, kdy se na trzích začaly objevovat citrusové plody, bylo jednodušší použít k výzdobě místo jablek pomeranče se silnou kůrou, protože zapíchané koření a jiné ozdoby nenadělaly s chutí plodu nic - někdy se jablko nedalo ani jíst.
Jako dnes, tak i dříve, bylo nejčastěji v období Mikuláše zhotovováno pečivo ve tvaru Mikulášů, čertů a andělů, a to z různých těst a různě zdobené. Staré tradice přetrvaly věky, mění se pouze těsta, protože se také mění možnosti, nové postupy a nové potraviny (umělé tuky, kypřící prášky atd.). Nejčastěji byl v tomto období pečen perník, jímž jsou čeští pekaři dodnes vyhlášeni.
Perník
První perníkáři k nám přišli ve 14. století z Norimberka, byli z nejlepších, vyhlášených dílen a byli velmi zkušení. Usídlili se tam, kde je dnes Celetná ulice a proto se dříve také perníku říkalo caletky. Tajemství výroby perníku bylo přísně chráněno.
Perník se nepekl z takového těsta, jaké děláme dnes - je mezi nimi velký rozdíl. Základem výroby perníku bylo medové těsto ochucené pepřem - odtud název perník. Mouka se používala žitná nebo pšeničná, vždy se používal med - cukr ještě nebyl znám. Později však cukr začal vytlačovat med. Dalšími ingrediencemi bylo koření - pepř, nové koření, skoice, hřebíček, muškátový oříšek i květ, kardamon, badyán, vanilka, anýz, fenykl a koriandr, dále ořechy, mandle a později pak i pomerančová kůra. Dobře vypracované těsto se pak dávalo odležet na půl roku i déle. Pro použití se odsekávalo sekyrou a před pečením se vtlačovalo do dřevěných vyřezávaných forem, kde se řádným vtlačením zformovalo, poté vyklopilo a upeklo.
Staročeské perníky měly hnědou barvu a voněly směsí koření. Zdobení polevami je mnohem mladší záležitost. Na konci 19. století se vykrajovaly plechovými formičkami a zdobily vodotiskovými obrázky.
Perníky přetrvaly staletí a staly se záležitostí ne toliko mikulášskou, ale postupně se začaly péci na Velikonoce a podobně. V 19. století se vytvářely celé perníkářské továrny a pak se začaly péci i doma. Obliba perníku trochu utrpěla pouze v době, kdy se med začal nahrazovat cukrem.
Dnešní perník je různorodý, pečených z různých perníkových těst od litých a pečených v pekáči po vykrajované perníčky. Ponejvíce se perníky prodávají dnes na poutích jako pouťové srdce, i když i tito perníkáři nabízejí dnes různé tvary s různým zdobením.
Vizovické pečivo
Vizovické pečivo zná v naší zemi prakticky každý, a to především jako pečivo "nejedlé", které se po vytvoření drobných tvarů (ptáčci, zvířáka atd). Je pouze na ozdobu. Ovšem nebylo tomu tak, Původní pečivo bylo pečeno z kynutého těsta a děti, které pomáhaly při pečení, si své hračky mohly sníst.
Vizovické pečivo vzniklo v rodině pekařů Lutonských ve Vizovicích v polovině 19. století. Jeho recept nebyl tajný a proto jej brzy začali péci i okolní pekaři.
Dnešní těsto se připravuje z mouky a vody v poměru na půl kg mouky 2 dl vody. Suroviny se nejméně půl hodiny zpracovávají do lesklého těsta a poté se nechá nejméně hodinu odpočinout přikryté miskou a teprve potom je lze s úspěchem zpracovávat a tvarovat pomocí nůžek, různých rydel a škrábátek.
Svatý Mikuláš -nadílka
Konec formuláře
Kdepak se nám vzala mikulášská nadílka, konající se v předvečer svátku Svatého Mikuláše?
Svatý Mikuláš prý kladl na prahy chudých a nemocných zlatá jablka po své smrti.
Později dávaly děti na okno ponožky, pak punčochy a ráno nalézaly dárky od Mikuláše.
S Mikulášem v naší době chodí čerti (symbol zla) a anděl (symbol dobra).
Mikulášské obchůzky u nás
Doklady o maškarních průvodech na Mikuláše sahají až do středověku (14. stol.). Takto pojaté mikulášské obchůzky - ve formě maškar - se u nás dochovaly až do 19. století. Byli to mládenci převlečení za vojáky, turky, mouřeníny, jezdce na koni, sedláka se selkou, dámu s kloboukem, kominíka, rasa, žida smrtku a laufry, nesměla chybět byla klapka - muž sedící na tyči s hlavou ze dřeva, jež díky tahání za provázky klapala. Stěžejní postavou byl Mikuláš, čert a anděl. Průvod nejprve předvedl různé hry(divadelní), pak se pronášely proslovy a pak vcházeli do domů, kde se držela řeč o výchově a pak se podělily děti dárky za odříkanou modlitbu
V některých regionech chodil Mikuláš již tehdy jen s anděly a čerty, občas je doprovázela smrtka, laufr, koza či kněz, jinde chodila skupina Mikulášů, čertů a andělů a na Valašsku zástupy čertů.
Mikulášky
Na Moravě doprovázela Mikuláše Mikulášce v bílých šatech. V Mikulášově průvodu pak chyběl anděl, jehož nahrazovala
Matičky
Opět Morava - matičky - ženy v biskupském oděvu s biskupskou čepicí na hlavě byly podobné Barborám, pravděpodobně se tyto zvyky slily v jeden nebo mají stejný původ.
Brůna
Maska představující koně, ale podobající se spíše žirafě či koze - známá především z masopustních průvodů.
Koncem 19. století se objevovala po boku Mikuláše, jindy chodívala i sama.
Také se jí říkalo Mikulášův kůň.
Mikuláš dnes
Dnešní Mikuláš je muž s bílými vousy v biskupském bílozlatém oděvu a berlou a vysokou pokrývkou hlavy jako odznak vysokého církevního úřadu. Doprovází jej andělé rozdávající dárky a čerti stršící zlobivé děti.
Nadílka Před čertem v huňatém kožichu s řetězem, pytlem a dlouhým červeným jazykem se děti třásly od věků a nejen děti. Za to anděl byl symbolem dobra a s Mikulášem za hezky odříkanou básničku, dříve modlitbičku rozdává dobroty.
Již ve středověku bylo zvykem, že děti dostaly od Mikuláše či jeho maškar malý dáreček a další velkou nadílku dostaly od rodičů a příbuzných. .
V některých krajích, především za dob průvodů masek, musely modlitbu odříkat i děti větší a dokonce i dospělí, aby nebyly maškarami hozeni do vody nebo spráskání - což byla ale spíš jen symbolická recese.
Od dob, kdy přestaly chodit maškary a zbyl jen Mikuláš s čerty a anděly se na jejich obchůzce mnoho nezměnilo Stále kárajíc a chválí a straší děti, rozdávají dárky zs moflitbu či básničku. Nevěřme, že poukazování na možné trauma dětí z Mikuláše a především čerta je dnešní módní záležitost. Již z 18. století pocházejí kritiky na strašení čerty či smrtkou, ale také na nevhodné chování mladíků postavy předvádějcích (alkohol, neomalenosti).
Mikulášské trhy Téměř v každém městě se od středověku konaly Mikulášské trhy, na nichž se nakupovaly potraviny na vánoce (především koření, alkohol a pečivo), sladkosti pro děti (cukrkandl, marcipán, pendrek, sladké dřevo) a dárky. Exotické ovoce jako pomeranče, fíky, citrony se objevily až v polovině 19. století. Velkou specialitou byly pečené kaštany, zprvu dovážené z Itálie, později u nás pěstované
Začátek formuláře
Mikuláš ve světě
Konec formuláře
Každý národ a každý kraj má své zvyklosti a tak i Mikulášské oslavy jsou jiné. Jediná podobnost se nikde nemění - odměňování dětí
Mikuláš ve světě
Ruprecht - Německo
Ruprecht je čeledín, doprovázející Mikuláše v Německu. Mikuláš děti obdarovává nebo kárá. Dárky dává do holínek nebo punčoch, které se večer staví za dveře či okno a ráno jsou naplněny nadílkou. Na jihu Německa (Bavorsko) nahrazuje Mikuláš Erasma - pomocníka v nouzi.
Rakousko - Švýcarsko
V těchto zemích chodí Mikuláši zakuklení a mnohdy vyvádějí různé žertíky a nepřístojnosti
USA
Podle všech tvrzení se zde z Mikuláše/Nikolase zkomolením jména stává svatý Nikolas, což je svatý Nicolas Claus - Santa (=svatý) Claus. Přidáním dalších atributů a připojením další postavy - Christkind(=vánoční dítě -Ježíšek) z něj máme klasického Santu, jež dárky roznáší na vánoce.