/LETNÍ SLUNOVRAT
LETNÍ SLUNOVRAT
Letní slunovrat se odehrává kolem 21. června – astronomové nám v tom občas udělají malinký posun☺
Letní slunovrat se považuje za jeden z velmi důležitých keltských svátků,
Mnoho lidí spěchá na Stonhenge v Anglii, odkud je možné pozorovat nádherný úkaz východu Slunce.
Málokdo ale ví, že u nás je také mnoho menhirů- kamenů, z nichž právě o Slunovratu přináší prapodivný úkaz Kamenný pastýř u Klobuk na Slánsku.
Letní slunovrat je začátkem astronomického léta.
V roce 2019, nastává 21. června v 17:54 středoevropského letního času (našeho času). V této chvíli dosáhne Slunce nejsevernějšího bodu, vstoupí do znamení Raka a severní polokoule Země se nejvíce přikloní ke Slunci. Nastává nejdelší den v roce. Slunce pro nás září 16h 22min a jen 7h 38min trvá noc a proto jsou u nás noci v tomto období hodně světlé, nesetmí se úplně – říká se tomu, že je pouze astronomický soumrak a opravdová astronomická noc nenastává.
Oslavy Letního slunovratu mají i u nás dlouhé tradice.
Pořádaly se poutě, procesí na blízký kopec, něčím významný, za nejvýznamnější u nás považujeme Blaník a Říp. Poté se zde pálily ohně, kolem nichž se tančilo, skákalo přes ně, pro mladé páry se tradovalo, že se musejí držet za ruce, aby se jejich láska neroztrhala na kousky, bylinami zapálenými od těchto ohňů se žehnalo dobytku, celé vesnice i domy se obcházely se zapálenými větvemi či pochodněmi. Na kopcích se konaly posvátné ceremonie. Popel z těchto ohňů se považoval za posvátný a světily se jím pole, nástroje atd.
I ohně samotné měly svůj rituál – zapalovaly se na dubovém dřevě a následně se pak muselo přihodit dalších devět druhů dřeva a otýpka klestí z loňského roku
Keltové
Keltové nazývali letní slunovrat různými jmény - Alban Hefin, Litha, Midsummer či Meán Samhraidh. Tento den je svátek boha Mabona, jež se narodil o zimním slunovratu, v den jarní rovnodennosti poráží temnotu a nyní je tedy hlavním vládcem všeho. Tvrdí se, že oslavy Slunovratu trvaly až 12 dnů. Původně to byly svátky radosti, až posléze se do nich vkrádaly rituály ochrany proti zlu, čemuž předcházelo vyvolávání démonů- lidských neřestí / sexuální hrátky, opilství, požívání omamných bylin..atd/
Keltové postupně spíše brali tuto dobu jako znamení smutného času, kdy Slunce je na vrcholu sil, ale od tohoto dne jeho vláda i síla slábne. Legenda praví, že sluneční bůh Belenos byl potomkem Mateřské bohyně- bohyně Matky, jež donutila přísahat všechny zemské i zásvětské /podsvětí/ bytosti, že Belenovi nebude ublíženo. Bůh Lugh si uvědomil, že jediná větvička jmelí neroste ani na zemi, ani v podsvětí a může Belena zabít, proto z ní vyrobil kopí- slunečné kopí a zabil jej, aby mohl převzít jeho vládu.
Odtud ten smutný patos svátku, že nyní začne vládnout Lugh, jež žehná řemeslníkům a kovářům, kteří se vrátí z válek do svých domovů.
V některých keltských pověstech se mísí Belen s Lughem – oba jsou kouzelníci, řemeslníci a válečníci, ale jen Belen je bůh Slunce
Méně zmiňovanou a méně známou další patronkou Letního Slunovratu je bohyně Vody – Domnu – pročišťuje naše emoce skrze slzy, s nimiž necháme odejít vše zlé z naší minulosti.
Domnu podle irské mytologie byla matkou rasy Fiomore a starší sestra Danu – tu potkáváme v mytologii Zimního slunovratu. Jejich příběhy jsou o boji mezi temnem a světlem. Domnu má své panství – vodní království v hlubinách, je plné stínů a hlubokých emocí i pokladů. Léčí vodou řek a pramenů, promlouvá skrze déšť i naše slzy – je paní emocí. Pokud chceme zpracovat své emoce, voláme právě tuto bohyni, abychom se mohli otevřít a očistit, ona nám dává sílu plakat, truchlit, tančit, milovat…Její kalich je plný našich nejhlubších emocí, které ona otevírá a její voda nás léčí a otevírá, abychom mohli své emoce vyjádřit – svou lásku, nenávist, touhu….. nezapomínejme, že skrze naše emoce nás lze hodně zranit,
Domnu tančí v předvečer o slunovratu na pobřeží, až do východu slunce nejdelšího dne roku. Posvátným zvířetem je volavka, milovaným zvířetem je delfín, dále jsou jejími zvířaty lososi, lachtani, velryby, její strom je dub a jejími symboly kalich a mušle, přináleží k ní modrá barva.
. Domnu s námi pláče, raduje se, vyjadřuje naši moudrost vzešlou z uvolněných emocí…reprezentuje ženu divokou, svobodnou, plnou života a štěstí, uvolněnou…..
Jak bylo u Keltů zvykem, byl to opět den ohňů, které představují energii přírody, sílu a především životodárné Slunce. Ohně se pálily celou noc a konaly se různé rituály, jako kutálení hořících kol z kopců, či po polích, zapálenými větvemi lidé kolem sebe točili – zpodobnění Sluneční cesty po nebi. Domovy lidé zdobili v tento svátek květinami, stejně jako prameny, protože Keltové byli lidé přírody a oslavovali ji při každé příležitosti, neboť si uvědomovali její sílu a také, že je živitelkou jich všech. Sbíraly se bylinky, jejichž účinky se považovaly, pokud byly utržené v noci, za nejsilnější.
Některé tradice se trošku liší- není divu- Keltové jsou opravdu dávná minulost ….podle tedy dalších zvyků se den letního slunovratu nazývá jménem ALban Heruinneboli , také sabat Litha a zasvěcuje se bohyni Matce, pálí se ohně na kopcích, žehná se dobytku zapálenými bylinkami z těchto ohňů, uhlíky se rozhazují do polí pro zajištění úrody a uzavírají se tzv. čarodějnické svatby, při nichž novomanželé přeskakují ruku v ruce zapálené koště…ráno samozřejmě je svatba zrušena
Den zahajovali druidové, kteří svým zpěvem i modlitbami konali poutě k pramenům a studánkám, a věštili zde. Do studánky se vhodil posvátný popel z ohně, či další posvátné předměty, jako šperky, amulety a jiné předměty. Takto obdarovanou vodu rozstřikovali po polích pro zaručení vláhy a přivolání deště
Dalšími dochovanými tradicemi je zapalování svící umístěných do oken – známe z halloweenu, ale zde mají přitáhnout do obydlí štěstí, dveře se zdobí věnci z letních květů a magickým znakem znázorňujícím rozvinutý list. Sbírají se léčivé bylinky, věří se v uzdravovací sílu vody a proto se staví u studánek oltáře zasvěcené Slunci, či se ověnčovaly květinami.
Provádělo se přivolávání deště – lidé nabírali do misek vodu a rozstřikovali ji po polích, zahradách, sadech a u toho zpívali písně, tančili a hráli.
Dub byl považován za patrona Letního slunovratu a stejně jako studánky se zdobil květinami a pentlemi.
V tento den ženy vařily pivo s kořením z místa ceremonie.
Sbírání devatero kvítí patří až do doby Keltů – někde se sbírá 7, 77 nebo 99 druhů- ale řekněte sami, kdo zná tolik bylin? Mezi sbírané patří třezalka, heřmánek, plavuň, arnika, bezový květ, řebříček, čistec, sporýš, lopuch, kmín, divizna, popenec a mochna. Tradovalo se, že jejich síla se aktivuje přidržením při ohni této noci – tím se prý propojí koloběh sil přírody a ceremonie síly je završena
Východní Slované
Východní Slované od počátku své existence, i před příchodem na území Ruska, Polska a Ukrajiny, slavili letní slunovrat. Kupadelné svátky , ttak nazývají letní slunovrat, jsou po přijetí křesťanské víry, spojené se svátkem Jana Křtitele, rusky zvaného Ivan Kupala /odtud ten název/.
Snad nejznámějšími zvyky bylo koupání se ve studené vodě řek, aby přivolali dostatek vláhy pro svá pole a vody pro své živobytí a dobytek a dále ….zvyk dávných dob – sexuální nevázanost. Dnes hlavně ony sexuální orgie považujeme za nemorální, či přinejmenším velmi podivné, ale z hlediska rozšiřování rodu, to byl zvyk promyšlený. A to z mnoha důvodů- domluvené sňatky nebyly vždy plodné, často byli manželé z jedné rodové linie a tímto bylo zabezpečeno pokračování rodu.
V kupadelných písních se opěvuje sňatek bratra a sestry, ohně a vody – což jsou stále napříč všem vírám a staletím hlavní živly letního slunovratu.
Za symbol tohoto svátku byl a je považován černýš hajný – modrožlutá květina. K dalším zvykům patřilo pletení věnců a pouštění je po vodě, hledání zlatého kapradí. Letní slunovrat má zde i své tradiční jídlo – pražmo.
Ke slovanským starým legendám patří bohyně Vltava a Rusalka, říká se, že na Kole slovanského roku se o letním slunovratu spojuje bohyně Vody Vltava a Rusalka
Vltava je starou pohanskou bohyní řeky, jejíž jméno je odvozeno z germánského wilth ahwa – Divoká řeka… řeky byly uctívány jako vše, co dávalo lidem obživu ..patří mezi životodárná božstva. Bylo zvykem, že při volání Matky vody, se používala jména řek, protože každá nese sílu vody, očisty a života, včetně svých specifických možností.
Rusalka je bytost spojená s Vodou, je považována za ducha Vody a proto ji můžeme vidět u jezer, potoků, řek…je to krásná ženská bytost s dlouhými vlasy, ve kterých se skrývá její moc. Rozčesáváním svých vlasů ovládá vodu a může způsobit i povodeň. Na vlasech nosí věnec z kvítí, tančí, zpívá, stará se o rostliny a úrodu. Vidět je jí možno hned po tom, co roztaje sníh. Traduje se, že Rusalky jsou duše mrtvých mladých dívek.
Bohyni Vody přivoláváme, pokud potřebujeme ve svém životě něco rozproudit, něco rozvířit, pohnout něčím, co stagnuje, nechce se hnout, nebo i rozmrazit zamrzlé srdce. Je spojována se silou plodnosti, ženské sexuality
SLOVANSKÁ BOHYNĚ KUPALA
Kupla je bohyní vody, léčení a očisty a svůj svátek slaví- jak jinak, o letním slunovratu.
Její pomoc je především v očištění člověka od všeho, co už nepotřebuje, od bolesti, rozbité lásky, minulosti….je i paní slz, které očistí emoce a vyplaví vše, co je potřeba .
Jméno Kupala je odvozeno od slova „koupat“ ale v magickém slova smyslu – je připomínkou magické síly vody..pojem živá a mrtvá voda, v církevním pojetí se žehná vodou, světí se…
Voda je uchovávatelkou informací, spojuje se s minulostí i naším podvědomím. Tekoucí voda je očistná a zdravá, stojatá voda se kazí a je zdroj nemocí a bolestí. Proto mají řeky povětšinou ženská jména, protože jsou považovány za bohyně. Voda je protipólem ohně a proto k letnímu slunovratu patří.
Kupala má svůj protějšek, muže Kupalu, který podle příběhu Kostromy našel květinový věnec bohyně Kupaly, který jí byl bohy stržen za její pýchu. Kupalo věnec našel v jezeře a je Kupale zaslíbený. Kupala byla potrestána zakletím v Mavku a neustálému hledání své lásky. Každého muže, který do její vody vstoupí, zatáhne do jezera, aby zjistila, jestli je to její milý, tedy každého muže utopí.
Její atributy jsou byliny, voda, mušle, vodní řasy, květinové věnce, náleží k ní odstíny zelené a modré. Je s ní spojená i tradice házení svatební kytice – což je věštba budoucnosti. Žena, která kytici chytí se do roka vdá.
Jeden z rituálů zasvěcený Kupale je i pletení velkých věnců, do kterých ženy a dívky vplétaly své modlitby a přání, pak je pouštěly po vodě s věnováním Kupale a prosbou o pomoc.
K dalším rituálům žen spojeným s Kupalou bylo koupání se v řekách a jezerech, nahá těla měla voda ochránit před uřknutími a prokletím
Kupala je ženský princip – voda, temnota, vlhkost a Kupalo je mužský princip slunce,a o letním slunovratu je na vrcholu své plodnosti
Kupala je považována za bohyni bylinkářek, které nejen míchaly lektvary, ale i čarovaly a předpovídaly budoucnost
OČISTNÝ RITUÁL
Mezi praktické rituály spojované s létem a bohyní Kupalou patří očistné koupele. Do vody můžeme nasypat rozpustnou sůl, která odplavuje nečistoty. Dokonce i každodenní sprchování je možné proměnit v očistný rituál a představovat si, jak z nás voda smývá veškerý stres a napětí. O pomoc můžeme poprosit přírodu a jít se vykoupat do řeky nebo jezera.
Dalším rituálem může být to, že si žena sama půjde do lesa nasbírat byliny a nekoupí si je v supermarketu zabalené v plastu.
Navíc se říká, že když za úplňku okolo letního slunovratu pohlédnete na hladinu jezera, tak by se tam mohl objevit pro vás důležitý symbolický obraz. Dalším rituálem může být to, že si žena sama půjde do lesa nasbírat byliny a nekoupí si je v supermarketu zabalené v plastu. Když pak žena sbírá byliny na dorůstající měsíc, tak by je měla používat za účelem podpory, vymodlení něčeho. A to ať už jde o nový vztah nebo růst vlasů. Cokoli, u čeho chce, aby to rostlo víc a bylo toho víc.
Když žena naopak chce, aby něčeho bylo méně – uzavřít vztah, snížit teplotu – doporučuje se sbírat byliny na ubývající měsíc. Určitě je tedy dobré si poznamenat, kdy kterou bylinku sbírá. Pak si může vařit čaje, vykuřovat prostor nebo si je přidat do zmíněné vany a připravit si bylinkovou lázeň.
Křesťané
Staré pohanské zvyky se sice křesťanská církev snažila potlačit, stejně jako pohanskou víru, co nemohli zakázat, to prostě přejmenovali a vnutili lidem, že jejich tradiční svátek je prostě to, co hlásají…stejné je to s Halloweenem a Dušičkami, kdy většina „našich“ tvrdí, že „my máme své české dušičky- houbeles, církev nám zde nadiktovala dušičky, místo Halloweenu, jež na naše území patří, ovšem pod jménem Samhain.
Toto je důvod, proč slavíme Svatojánskou noc, svátek Jana Křtitele. Tuto noc pálíme svatojánské ohně, jež mají představovat slunce, mladí lidé přeskakují ohně, zapalují košťata a házejí jimi do dálky, z kopců se pouštějí zapálené sudy nebo kola. Sbírají se bylinky, protože utržené za Svatojánské noci mají nejsilnější účinky, provádějí se milostné rituály, podle pověsti se hledá zlaté kapradí a otevírají se brány mezi světem živých a mrtvých. Pověsti hovoří o bludičkách lákajících do bažin, o bludném kořeni, který způsobí, že se člověk už nikdy nevrátí, o světluškách – svítících létajících světýlkách představujících duše nepokřtěných zemřelých neviňátek, o divoženkách, vílách, bosorkách, lesních ženách – lesní ženy prý v tuto noc vyměňují lidské děti za své, nebo lákají nevinné mládence do lesa, kde je na palouku utancují k smrti
Svátek Jana Křtitele
Svatý Jan, jehož pravoslavní nazývají Předchůdce, byl prorokem, kazatelem i učitelem, mezi jehož žáky patřil i Ježíš Kristus.
Jana Křtitele nechal popravit král Herodes Antipa, hlava Jana byla uložena v kapli byzantských císařů v Istambulu, tehdejším Konstantinopoli či Cařihradu, ale traduje se, že roku 1203 ji ukradli křižáci a položili k nohám Ludvíka IX, jež ji umístil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v Paříži. Relikvie – částečky této hlavy, byly darovány evropským vládcům. Ostatky Jana Křtitele jsou uloženy v relikviáři svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou
Existuje ještě jedna legenda, která o hlavě Jana Křtitele praví, že je v Umajjovské mešitě v Damašku
Jiná legenda praví, že hlava se dostala do Umajjovské mešity v Damašku
Jan Křtitel se narodil 24. června. Jeho svátek se slaví po skončení letnic – 50 dní po Velikonocích a 10 dní po Nanebevstoupení Páně.
Svátek letnice provázely mnohé zákazy, v Kosmasově kronice se píše i to, že Břetislav II vyhnal všechny, kdo se zabývali kouzly a vůbec esoterikou a zakázal všechny obyčeje a pověry svázané s letnicemi….ze všech zvyků zůstaly především oběti studánkám a oběti zlým duchům
BYLINKY SLUNOVRATU
Bylinky sbírané o Slunovratu mají vyjímečnou moc nejsilnějšího Slunce v roku.
LÁSKA
pokud svobodná dívka nasbírala o půlnoci o Slunovratu devatero kvítí, což byla kopretina, růže- šípková,smolníček, chrpa, rozchodníček, netřesk, mateřídouška, fialka /polní maceška/ a zvonek, aniž by se u toho ohlédla, dala si květiny pak pod polštář, mohla ve snu vidět svého budoucího muže
VODA
Lidé se odpradávna brzo ráno o Slunovratu koupali v řekách a potocích, protože tato koupel měla zajistit pevné zdraví. Podobně se toto tradovalo o ranní rose, pokud si jí člověk umyl při východu slunce obličej – přinášela krásu, očištění a zbavení bolesti. Dále se věřilo, že pokud se člověk o východu slunce napije čerstvé vody ze studánky, vyléčí si všechny nemoci.
OCHRANA DOMOVA
Na ochranu domova je třeba bílá svíce, jež se pomaže levandulovým olejem, a než se zapálí, pronese se zaklínadlo…“Plameni jasný, zlo teď znič, očistným světlem škůdce spal a živým ohněm nás ochraňuj“ Se svíčkou pak obejděte obydlí, popřípadě to, co chcete ochránit a očistit. V místnosti se vždy zastavte v rohu, vyslovte zaklínadlo a vizualizujte si, jak vše zlé hoří v ohni svíce. Očistný rituál říká, že je dobré nechat svíci dohořet a vše pak vyhodit do tekoucí vody nebo zakopat do země
POKLAD
Snad ve všech vírách existuje i legenda o pokladu, jež můžeme najít jen pomocí zlatého květu kapradí. Tímto kvítkem se může otevřít pokladnice ukrytá hluboko v zemi, člověk si může odnést jen to, co unese, nebo jen to, co potřebuje, jinak se brána zavře a on musí zůstat pod zemí…a to buď napořád, nebo do příštího Slunovratu, kdy někdo bránu k pokladu opět otevře.
JAK MŮŽEME DNES OSLAVIT SLUNOVRAT?
Letní slunovrat je často spojován i se Svatojánskou nocí, protože často Slunovrat zasahuje právě do svátku Svatého Jana Křtitele….
RÁNO
Ráno o Slunovratu zahoďte botky a brouzdejte se v orosené trávě a užívejte si jedinečného pohledu na vycházející Slunce. Volně dýchejte obráceni ke Slunci, soustřeďte se na svůj nádech a výdech, nadechujte sílu Slunce. Zklidněte se, vnímejte svůj vnitřní klid, a stoupající sílu.
OHEŇ
Připravte si oheň, ať už s rodinou nebo přáteli či v kruhu svých kamarádek, třeba v čarodějném kroužku – meditujte, odpočívejte, zpívejte, tančete…..kdysi se pálily ohně celou noc…máte dost času si užít. Stejně je možné u ohně sedět jen ve dvou, milovat se v jeho světle a posilovat svou lásku i plodnost- pozor na nechtěné zvětšení obyvatelstva☺
SVÍČKY
Zapalte si ohněm Slunovratu svíčku a dejte ji do okna – ochrání vás před zlými silami a přinese štěstí do vašeho domu…ale pozor, nepodpalte barák
Plamínek takto zapálené bílé svíčky vyčistí obydlí od všeho negativního.
BYLINKY
Sbírání devatera kvítí patří k dávnověkým tradicím, nasbírejte si je také, z části udělejte slunovratový čaj, druhou nasušte na čaj, a ze třetí si udělejte očistné koupele pro omlazení, krásu a očistu
VĚNCE
Věnce z letních květin měly více využití v historii…zdobily se jimi dveře domů, okna, studánky, ale také jimi dívky věštily. K věštění se pletly malé věnečky a házely se do tekoucí vody- do řeky, potoka…a podle toho, jak plavaly, se dívky dozvídaly, jestli se vdají doma, budou nemocné, či se vdají mimo vesnici.
Chceme-li dodržovat čarodějné zvyky, pak je třeba mít na paměti, že jsou dva základní rituály.
Jeden z nich je poděkování- poděkujte za vše ve svém životě, za svou plodnost, za lásku, podporu, péči blízkých, a přitom pamatujte na podporu druhých…darujte jim svůj úsměv, svůj čas, svou péči, vyjádřete city.
Druhým rituálem je zpracovávání emocí…vodní živel nás podpoří ve vyčištění starých křivd, studu, pocitů samoty atd. Jde o práci s tělem – povídání si, masáže, k čemuž patří také starý zvyk moonlodge – měsíční chýše, ženský kruh sdílení a vzájemné péče. V dávných dobách byl ženský kruh velmi důležitou součástí ženského života. Měly tzv. Červený stan, kam odcházely v době menstruace, kde s dalšími ženami uctívali své Bohyně, věštily, povídaly si, svěřovaly se, předávaly si zkušenosti, odpočívaly…všechny bez rozdílu názorů a věku spojovalo jediné, že jsou ženy, tento ženský kruh byl zdrojem božské lásky, ženské opory a souznění.
Očistný rituál spojený se slovanskou bohyní Kupalou
Do vody nasypeme rozpustnou sůl, která odplavuje nečistoty. Pokud se sprchujeme, pak si představujeme, jak voda ze sprchy z nás odplavuje všechen stres, napětí a neduhy. Ty odvážnější se vykoupou nahé v přírodě s tím, že požádají přírodu o pomoc. Do koupele můžeme přidat i bylinky, ale ty je třeba si nasbírat osobně v lese a na lukách.
DUCHOVÉ ŽIVLŮ
Již dávno víme, že lidé měli z ledasčeho, co si nedovedli vysvětlit, obavy, strach a tak také vzniklo obětování, aby si bohy usmířili, dobře naladili…vše bylo vlastně bůh…a tak se dodnes konají různé typy obětí, což je i zapálení ohně, například ve svatojánskou noc, na letní slunovrat- to je podle tradic právě i doba, kdy si duchové živlů berou své oběti….
Duchové vzduchu
Za duchy vzduchu se ponejvíce usuzují víly, které se dovedly vznášet nad paloukem ve svém tanci, jemném, i divokém, jako by se země nemusely dotýkat. Dá se říci, že dávaly co proto zemské přitažlivosti a pohybovaly se vzduchem, jako vánek, vítr i vichřice. Podle slovanských pověstí jsou hlavními vládci pán Slunce, pán Měsíce a pán Větrů, kteří mají právě na svatého Jana největší moc a také pomáhají lidem. Podle zvyku se v tuto dobu se za rámy dveří domů i budov zastrkují kytice posvátných květin svatojánských
Duchové vody
to jsou rusalky- vodní víly a vodníci. Na svatého Jana bychom je neměli rušit koupáním, protože je to noc, kdy si za tuto troufalost berou lidské duše. Podle starých bájí jsou rusalky dušičky utonulých lidských obětí. I když v některých krajích se právě na svatého Jana všichni koupávali pro zdraví a konaly se i společná koupání ke smytí hříchů – tento zvyk se ale datuje spíše od příchodu misionářů přinášejících strach z hříchů
Duchové země
Tady přicházejí na řadu permoníci, trpaslíci, skřítci, ale i obři, kteří lidem otevírají poklady země v tuto dobu. Květ kapradí- zlatého kapradí se nesměl trhat holýma rukama, aby ukázal člověku cestu k pokladu. Traduje se v bájích, že poklad vypadal na první pohled většinou jako kus černého uhlí, který se posléze změnil v bohatství, a naopak ty kameny, které vypadaly jako drahokamy a zlato, se proměnily v obyčejný kámen- protože po tom sáhli všichni chamtivci
Sem patří i svatojánské mušky, které spolu s beruškami, zvanými pánbožkové kravičky, jako poslové bohů a sudiček, jejichž síla byla v tyto dny na vrcholu
Na hladině za úplňku okolo letního slunovratu můžeme vidět pro nás důležitý obraz, nebo věštbu budoucnosti.
Byliny sbírané vlastnoručně za dorůstajícího měsíce se používají při rituálech podpory a splnění našich přání…může jít o nový vztah, zdraví, krásu, cokoli, co chceme, aby rostlo a sílilo
Pokud chceme uzavřít vztah či snížit teplotu, sbíráme bylinky za ubývajícího měsíce.