BARBORA 4. prosince

17.03.2015 11:57

Svatá Barbora - 4. prosince

 

Jedním ze svátků adventu je - dnes již dosti opomíjený svátek - den svaté Barbory. Slaví se jen dva dny před Mikulášem, což pravděpodobně zapříčinilo, že se svátky "spojily" a díky společným znakům zvítězil nakonec Mikuláš

 

.
 SVATÁ BARBORA - 4. prosince

 

Žila na počátku 3. století v Nikomédii (dnes Turecko). Barbořin otec byl zapřísáhlým bojovníkem proti křesťanství a stejně vychovával i dceru, jejíž matka zemřela velmi záhy. Aby dceru ochránil před vlivy okolního světa, zavřel jí do věže, kterou postavil vedle jejich domu a pro dceru nechal luxusně vybavit a najal jí služebnictvo. Netušil, že jedním ze sloužících je tajný křesťan. Barbora odtržená od všech známých si často a ráda povídala s tímto mužem a on jí přesvědčil, že převzala jeho víru. Povídá se, že to bylo natruc otci, aby se mu mohla pomstít za příkoří, které jí učinil. Otec našel v Barbořině pokoji kříž a uhodil na dceru. Barbora se přiznala ke své křesťanské víře. Otec chtěl, aby se víry vzdala, když odmítala, předal jí soudci, který jí velmi mučil. Barbora se však své víry za žádnou cenu nechtěla vzdát, proto prošla dalším mučením, dokonce jí usekávali prsty. Nakonec sám otec Barboře uťal hlavu svým mečem. V té chvíli vyšlehl z čistého nebe blesk a otce usmrtil.
Podle jiné legendy chtěl otec dívce ze vzteku setnout hlavu, ale ona mu uprchla. Našel jí díky proradnému pastýři, jež jí prozradil. Když Barboru odváděli, ovce pastýře se proměnily v kobylky. Barbora byla předána soudci a jejímu mučení byla přítomna žena jménem Julie. Ta se přiznala soudci ke své tajné víře a s jejími slovy se zázrakem zahojily rány na těle mučené Barbory. Soudce pak nechal Barboru mučit mnohem hrůzněji, ale ona se své víry nevzdala. Nakonec jí otec musel sám setnout hlavu mečem. V té chvíli, kdy padla hlava Barbory na zem, padla vedle ní Julie mrtva a otce zasáhl blesk seslaný Bohem a zabil jej.


Svatá Barbora - Barbora z Nikomédie - panna a mučednice patří ke 14 svatým patronům, jež lidé vzávali v nejtěžších chvílích, jako např. povodně, morové epidemie atd.


Postava svaté Barbory a její život nejsou podloženy žádnými historickými dokumenty a proto byl ze seznamu katolických svatých roku 1969 vypuštěna.

Příběh panny mučednice pochází asi až ze 7. století, přesto se zrazená dívka připojila k nejuctívanějším světcům, což dokládají stovky kostelů a kaplí, které jsou Barboře zasvěcené nebo nesou její jméno. Krom toho jí jsou zasvěceny také mnohé kostelní zvony.

 

 

 

Lidové oslavy o Barboře
Barborky

Rozkvetlé "barborky" jsou symbolem příchodu nového světa v podobě Ježíše a také připomínají slunovrat, který krátce před tímto svátkem byl dovršen, slunovrat, jež nakonec způsobí konec trapitelky zimy a nastolení dalšího jara - rozkvětu a života.
Větvičkám uříznutým na svatou Barboru se říká "Barborky". Jedná se o prastarý adventní zvyka věřilo se, že mají čarovnou moc. Původně musely dívky větvičky - především třešňové - uříznout ze stromku alespoň 10 let starého v tom okamžiku, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Větévka se dala do vázy s vodou a dívka jí denně musela svými ústy zalévat. Už jen to, že větévky rozkvetly, znamenalo pro dívčinu štěstí, případně lásku a někdy i vdavky. Ovšem tradovalo se, že jen čisté panně větvička vykvete, proto dívky schovávaly větvičky ve svých komůrkách.
V některých krajích se řezaly větvičky z různých stromů, každý z nich znamenal věštění jiného cíle - např. peníze, láska, dům atd.
Jiným zvykem bylo uříznout tolik větviček, kolik je dívce chlapců sympatických a na každou větvičku pověsit cedulku se jménem chlapce. Která větvička nejdříve vykvete, ten chlapec dívku miluje a vezme si ji.
Dalším zvykem bylo počítat, který den uříznutá větvička vykvete - kolikátý den od svaté Barbory se tak stalo, tolikátý měsíc bude šťastným a ten měsíc se dívka vdá.
Kvítek ukrytý za šněrovačkou měl přivábit chlapce, kterého dívka nosila v srdci.
Na Šumavě věřili lidé, že rozpoznají čarodějnici, když budou mít u sebe kvetoucí větvičku "barborky" na půlnoční (mše na štědrý den o půlnoci). Čarodějnice se prý k oltáři otáčely zády.

 

 

 


Významné události tohoto dne
česko
- 1995 - založení města Havířova - nejmladší město republiky na severu Moravy( moje město dětství)
svět
- 1941 - Holocaust - do terezínského ghetta dorazil první transport Židů
- 1996 - v USA vypuštěna planetární sonda Mars Pathfeinder, která dopravila první vozítko na Mars
- 1875 - narození - Rainer Maria Filke - rakouský básník
- 1642 - úmrtí - Armand Jean du Plessis- kardinál aRichelieu - francouzský duchovní, šlechtic a státník

Pravoslavná církev
Pravoslavné církevní kalendárium se řídí juliánským kalendářem a podle něj je tento den 21. listopadu. Tento den se slaví jako svátek Uvedení přesvaté Bohorodice do chrámu. Je to pro pravoslavné veliký svátek, který je určen jejich dvanácterem. Pochůzky Barborek
V dávných dobách bylo velmi častým zvykem chodit v maskách a především se takto slavily svátky zimního slunovratu. Stejně tak i na svatou Barboru chodívaly masky. Ve středověku se začaly bujaré oslavy a magické rituály pohanské mísit s křesťanských uctíváním svaté Barbory. Později se provozovaly divadelní hry s námětem Barbořina života. Několik barokních her ze 17. a 18. století se dochovalo dodnes.
Ještě v 19. století po vesnicích chodívaly Barbory - ženy a dívky zabalené do bílých prostěradel či šatů . Přes obličej měly bílý závoj nebo roušku, někde jen pomoučněný obličej a přes něj přehozené dlouhé rozpuštěné vlasy. A přesto, že bílá zde byla tradičně symbolem čistoty a nevinnosti Barbory, jejich úkolem bylo vyvolat hrůzu. Někde se objevovaly oblečené jako jeptišky, jen dlouhé vlasy měly rozpuštěné a na nich věneček. Po vesnicích chodily ve dvojicích, či trojicích, na Bechyňsku jich chodívalo až šest, vlasy měly rozpuštěné přes obličej a na hlavě korunku či věneček. Vždy nosívaly košík s ovocem a sladkostmi pro hodné děti a metlu nebo vařečku v druhé ruce na vyplácení zlobivých. Hlavní z nich nosívala zvoneček, jímž oznamovala příchod k domům. Někdy jen zaklepaly, jindy ostatní ještě tloukly do oken metlami. Tiše vešly a zazpívaly písně o svaté Barboře, v nichž se často objevovaly citáty z prastarých divadelních her o životě Barbory. Někdy chtěly, aby se děti pomodlily a přitom je strašily huhláním "mulisi, mulisi", což by mělo pravděpodobně být něco jako "modli se, modli se". Později chtěly, aby děti zazpívaly písničku nebo odříkaly básničku, podobně, jak je tomu u Mikuláše. Podle legendy je sesílal na zem ve zlatém povozu sám svatý Petr.
Na roudnicku dětem rozdávaly "fakulky" nebo "barborky", což bylo zvláštní pečivo.
V pozdějších dobách se již obchůzky Barbor vypouštěly, ale stále zůstával zvyk nadílky dětem. Proto večer dávaly děti za okno talířek, kde druhý den, 4. prosince, nalezly dárek od Barbory (ovoce, sladkosti, pečivo).
Barboru a její zvyk nadělování dětem dnes prakticky nikdo nezná. Většinou se v podvědomí lidí po staletí spojil se svatým Mikálášem, neboť v obou případech jde o prakticky naprosto stejné rituály a zvyky a mezi svátky obou svatých jsou pouhé dva dny. Málokteří rodiče dnes nadělují dětem 4. i 5. prosince - považují tento zvyk za zbytečný.symboly svaté Barbory
Hlavním atributem Barbory je věž (v níž byla vězněna) , často drží v ruce miniaturu věži. Dále bývá vyobrazována s kalichem a pavím perem v ruce, což jsou oba symboly nesmrtelnosti, nebo s hostií, což je svátost oltářní, kterou jí před smrtí přinesl anděl. Jindy drží meč, jímž byla sťata. Jako ochránkyně dělostřelců mívá u nohou dělo.Barbořino světlo v baních
Svatá Barbora je patronkou mnoha řemesel a povolání, z nichž nejvýznamnější jsou horníci, kteří jí zasvětili mnoho kostelů, kaplí i oltářů, z nichž nejvýznamnější je u nás chrám svaté Barbory v Kutné Hoře , městě stříbrných dolů). V den jejího svátku pořádali dříve okázalá procesí. V dolech nechávali horníci v noci o svaté Barboře zapálené kahany - barbořino světlo - na ochranu před úrazy a smrtí.patronka
Svatá Barbora je patronkou hutníků, slévačů, stavebních dělníků, pokrývačů, tesařů i architektů, dále pak kameníků, kuchařů a řezníků.
Stala se ochránkyní všech, kteří mají něco společného se zbraněmi a střelným prachem. Na dělech a praporcích bývá často její podobizna. Španělé a francouzi dávají její obrazy nade dveře skladů se střelným prachem a municí na svých lodích
Je také ochránkyní proti smrti bleskem, proti bouřím a požárům, je patronkou umírajících.Legenda o svaté Barboře
Barbora byla překrásnou dívkou, dcerou kupce Dioscura.