/ADVENT - ADVENTNÍ VĚNEC A DALŠÍ DEKORACE , LEGENDA
advent 1 - vznik a historie
Jak je vlastně advent dlouhý a proč? Jak se slaví podle církve a co jsou to roráty? A půst? Proč vlastně?
První doložené oslavy se konaly již ve 4. století v Galii (dnes Španělsko, Portugalsko), od 6. století jej světili i v Římě, centru křesťanství.
Délka adventu
Dnes je pravidlem, že advent začíná nedělí nejbližší k 30. listopadu, svátku svatého Ondřeje. Ale tak tomu vždy nebylo. Původně se doba adventní pohybovala až kolem 7 týdnů. v 6. století začínala dokonce již na sváteksvatého Martina (11. listopadu), podle dalších dokladů byl půst před vánocemi stanoven na 40 dní, později byl stanoven na 1. prosince. Teprve kolem roku 1000 se dle dochovaných záznamů ustanovil advent na 4 týdnech.
Advent se lišil nejen délkou, ale i způsobem oslav v různých zemích. Až na přelomu 12. a 13. století byly stanoveny závazné předpisy církevními koncily. Přesný začátek (neděle kolem Ondřeje) ustanovil až papež Řehoř Veliký.
Datování všech událostí podle křesťanů je počítáno od narození Krista - buď před či po Kristovi. Liturgický rokse nikdy nekryl s rokem kalendářním, jeho běh vychází z textu Nového zákona a začíná první adventní nedělí. V tento svatý čas měli být věřící povzbuzováni ve své víře, nabádáni k pokoře a úctě. Čas adventu je čas zimy, utrpení, magie a mystiky, zbožného rozjímání, chození na mše, příprav na příchod Mesiáše a také čas půstu, což znamenalo zákaz všech zábav, tanců, zpěvu.
Liturgický advent
Dle liturgie je to čas půstu a zbožného rozjímání a příprav na příchod Mesiáše. Byly zakázány zábavy, tanec a zpěv, což ovšem nebylo a není vždy dodržováno, neboť oslavy některých svátků během doby adventní sahají až k pohanským obřadům spojeným s oslavami zimního slunovratu. Všichni věřící musí chodit pravidelně do kostela.
Každá neděle i každý týden v adventu má z církevního hlediska odlišný význam. Oltáře v kostele se nezdobí květinami, ale chvojím a vše se zdobí do tmavě fialové postní barvy. Výjimkou je třetí neděle adventní, kdy jsou povoleny květiny, a liturgickou barvou tohoto dne je růžová. Každá z adventních nedělí má své lidové označení -železná, bronzová, stříbrná a zlatá, v některých krajích se používaly názvy bronzová, stříbrná, zlatá a diamantová (to byla ale chyba pocházející z označování "svateb" - jak dlouho spolu manželé žili).
Roráty
Každý den o adventu se v kostele brzy ráno konají mše věnované Panně Marii, zvané Roráty. Zlidovělý název z latinského Rorate coeli = rosu dejte nebesa. To byla úvodní mešní píseň. Od toho se později nazývaly roráty i staročeské zpěvy zpívané na těchto mších. V době po husitských válkách tyto zpěvy začaly provozovat v kostelích literátská bratrstva a pěvecká sdružení vzdělaných měšťanů, což byla výjimka z tradice, neboť do té doby zpíval v kostele pouze kněz či mniši.
Půst
Půst, to neznamenalo, že se nesmí jíst, jak si někdo myslí. To znamenalo, že jsou určené potraviny, které se jíst mohou a které nesmějí. Jednalo se spíše o praktické nařízení, aby lidé šetřili potravinami, aby si mohli dovolit hojné oslavy Štědrého dne. Především šlo o zákaz konzumace masa a alkoholu, dovoleny byly především luštěniny, ovoce a zelenina.
S délkou půstu to bylo podobně jako s datováním adventu. V roce 581 Matikonský církevní sněm stanovil postní dny na pondělí, středu a pátek, Turonský roku 567 zase stanovil, aby půst od 1. prosince. Jak se dalo očekávat, nastalo i období, kdy se půst nedodržoval, a to především za papeže Urbana Velikého, jež zakázal pouze duchovním svého dvora jíst o adventu maso.
advent 2 - lidové zvyky
Lidový advent na venkově byl vždy velmi bohatý na tradice, zvyky a čarování. Jeho základ je ovšem v křesťanském pojetí předvánočního období
Advent 2 - lidový advent
V této zimní době bylo nejdůležitější zpracovat sklizeň, ovoce a zelenina se zpracovávaly hned při sklizni, ale mlácení obilí se protáhlo až na
advent, stejně jako zpracování lnu, konopí, dále se dralo peří, opravovalo zemědělské náčiní, připravoval materiál na jarní opravy chalup.
Lidé v zimě chodili spát podle slunce. Byla-li již tma, byl čas jít spát. Málokdy se zdrželi přes tuto dobu. Navíc čas zimní a především adventu - to byl čas magie a duchů, kterých se většina lidí bála a proto již nikam po setmění nevycházela. Ve světnicích se svítilo ohněm (louče, ohniště) později olejovými lampami s olejem ze lnu a konopí). Petrolej nastoupil až v 19. století, elektřina ve 20. století
Přástky
Advent byla doba, kdy měli lidé nejvíce času na společenský život a tak se scházívali vždy v jedné chalupě a pořádali společné přástky, při nichž ženy předly nitě (výrobě nití a tkaní se ženy kdysi věnovaly až do velikonočního půstu) a muži je při tom obveselovali historkami a písněmi. Společná posezení se organizovala nejen z toho důvodu, že tuto práci bylo možné nosit si s sebou a povídat si u ní, ale také z úsporných důvodů (svícení a otop).
Kámen úrazu byl však alkohol, který při takových příležitostech nechyběl, a proto se občas přástky zvrhly k nevázanostem. Už v 16. století zemský sněm v Praze vydával předpisy k omezení nebo i zákazům přástek žen a dívek se společností mužů. Ještě v polovině 19. století měli rychtáři podrobné instrukce, jak trestat přástevníky. Ale protože lidé si stejně své zvyky udržovali, podařilo se vrchnosti i církvi pouze několik omezení, a to, že se přástky nekonaly ve dny svátků svatých (Ondřej, Barbora, Ambrož, Lucie, Mikuláš, vánoce, Tři králové atd.) a končívaly velkonočním půstem o masopustu.
V každé zemi a také kraji se advent i jeho svátky slavily odlišně a v jiný čas. Důvodem je posun dat díky přechodu na gregoriánský kalendář (16. století). Některé zvyky lidé zachovávali v původních termínech a ještě je pro jistotu opakovali podle nového kalendáře, proto jsou zvyky o některých svátcích a dnech svatých podobné. Většina těchto rituálů sahá do období oslav zimního slunovratu a je zaměřena především na ochranu proti zlým silám a zajištění dobré úrody pro další rok, ale také v tuto dobu ponejvíce na věštění budoucnosti, neboť zvědavost lidská je bezbřehá a magie adventní doby a vánoc k tomu doslova popouzí.
Venkov se stal postupem času bohatý a rostl zde vliv města, ovšem původní oslavy úrody z dob starého Říma přetrvávaly, v období renesance byly ještě více používány a obnovovány. Nové chápání víry přineslo až obdobírekatolizace a barokní zbožnosti, což znamenalo omezení nevázaných oslav, stejně tak obchůzek masek - ty se pak soustředily především na období masopustu a jednotlivé masky chodily ještě o adventu. 17. a 18. století bylo už jen dobou dozvuků dřívějších bujarostí a advent se stal dobou ticha, rozjímání a modliteb, jak je tomu dodnes.
advent dnes
Pojem advent se v současné době opět vrací do povědomí nevěřících a mohu přiznat, že já sama jsem tento pojem neznala. Přicházíval k nám Mikuláš, slavily se vánoční svátky, na Barboru se uřízly "barborky" a to bylo vše, o čem jsem věděla, ačkoli jsem byla dcerou vzdělaných a moudrých lidí.
advent dnes
O adventu se ale konají i slavnostní akce u příležitosti počátku adventu, adventní koncerty, divadla, další akce pro děti, včetně zdobení perníčků a vyrábění ozdob a věnců (jako u nás na českoněmeckém pohraničí) a jiné akce.
Někdo tvrdí, že advent, to je jen honička za dárky a cukrovím, aby na Štědrý den bylo všeho hodně. Utrácejíhromady peněz za nesmyslné dárky a soutěží se, kdo jich koupí nejvíce, kdo napeče nejvíce druhů cukroví, už v listopadu bývá plný mrazák masa a jídla na jediný den v roce. Hospodyně se doma hroutí pod vánočním úklidem a pak padnou 24. prosince vysílené do křesla, všichni se přecpou k prasknutí, koukají na televizi, se zájmem zhodnotí, kdo dostal nejdražší dárek a tím pro ně vánoce začaly i skončily.
Jak to vidím já
Já nejsem věřící, ale doba adventu ve mně vždy probouzí něco kouzelného, něco, co je plné magie, lásky, jsme nějak něžnější, vřelejší a honění se jen pro jeden jediný den nám a především mně připadá jako naprosto nesmyslné. Ano, pečeme hodně cukroví, kupujeme dárky, ale také si to užíváme.
Zdobíme náš byt a všechny nás moc baví vyrábět různé dekorace pro byt i okno. Už moje matka oproti ostatním (nebylo zvykem zdobit byt, jen se postavil stromeček a dost) věšela na okna řetězy a koule a nebylo vázy, kde by nebylo chvojí s ozdobami. Chodíme na všechny akce, které se okolo nás konají a připadají nám zajímavé.Pečeme cukroví, ale také si jej dáme na stůl a hlavně o nedělích, kdy zapalujeme svíčku, si na něm pochutnáváme a slavíme všechny adventní neděle. Každé zapálení svíčky o poledni je pro nás důvodem ke slavnostnějšímu obědu a po něm posezení s kakaem a cukrovím. A v této době i puberťáci, kterých mám plný dům, jsou více vstřícnější a milejší, a dokonce oproti normálnímu standartu, přístupnější podobným oslavám.
Nikdo nečeká velké dary a každý přemýšlí, co by dal tomu druhému. Jediné, co jsme si už několikrát slibovali a dodnes nedodrželi, je jít na půlnoční. Většinou proto, že kostel je daleko a nejmladší není zas tak velký, aby v tu dobu už nespal. I to se nám možná jednou splní. Je to taková pomyslná tečka za všemi přípravami, i když ne za vánocemi, jak jsem to v dětství vnímala podle svého okolí.
ADVENTNÍ KALENDÁŘ
Dnes si snad žádné dítě nedovede bez adventního kalendáře představit adventní čas. Většina z nich zná především čokoládový z obchodu, ale v nejedné rodině se dnes kupují nebo vyrábějí také jiné, více dekorativní adventní kalendáře. Jedná se například o různé skříňky s 24 šuplíčky či okýnky, schránky ve tvaru hraček, domečků atd.
Aktivnější a kreativní rodiče a děti vyrábějí adventní kalendáře doma. Někdy rodiče vyrábí dětem adventní kalendáře, do nichž nějaký dáreček na každý den schovávají, jindy zase vyrábějí spolu s dětmi takový, kde děti něco otevírají, přidávají či ubírají jak jdou dny adventu k vánocům.
Vyrábějí se různé papírové krabičky různých tvarů včetně postaviček vánoc, pytlíčky různě zdobené a zavěšené na různých dekoracích. Do takových adventních kalendářů vkládají cukrovinky nebo malé dárečky. Vždy jeden na každý den. Podle kreativních návodů však lze také připravit jiné, bezdárkové kalendáře.
Nejvíce zmiňovaným a u nás i oblíbeným byl ze zeleného papíru vystřižený obrys smrčku připevněný na zeď. K tomu jsmevyráběli ozdoby na tento stromeček stromeček včetně rozsvícených svíček (z papíru) a hlavní ozdobu - kometu, Ježíška, hvězdu. Ozdob bylo 24 a každý den jsme jednu připevnili na stromeček a na Štědrý den tu poslední - na špičku. Na stejném principu jsou obarvené, ozdobené a očíslované čajové svíčky naaranžované na větším podnose. Takových možností je spousta - stačí troška inspirace v časopise nebo jen tak něco vymyslit a hned je krásná věc na světě.
Naše nejmilejší doma byla zimní krajinka. Vyrobili jsme papírové stromečky, zvířátka (srnku a krmelec, zajíčky, lišku, atd.), Mikuláše, Lucii, Barborku s větvičkou, anděla a čerta nebo saně s dárky tažené koníčkem. Všech 24 těchto obrázků jsme pak po jednom denně umísťovali na předem určené místo na poličce potažené bílým papírem. Na Štědrý den jsme měli krásnou zimní krajinu. Myslím, že nejsme tak výjimečnou rodinou, kde adventní kalendář s čokoládičkami nemá dlouhého trvání - je sněden tak rychle, jak jen to jde. Jeho umělá část s dolíčky na čokoládu je pak užívána na výrobu dalších cukrovinek z domácí čokoládové hmoty a tím je vlastně celý advent obnovován.
adventní věnec
Zdobení věnce je starodávný zvyk, ovšem u nás zdomácněl teprve nedávno a především díky medializaci. Proto dnes není snad jediná domácnost, kde by o adventním čase chyběl věnec a nezapalovaly se na něm svíčky každou neděli adventní.
historie a význam věnce
Věnec a kruh jsou již dávno uctívanými atributy liturgie
Dějiny a význam adventního věnce, svíce, barvy
V dnešní době prakticky v každé domácnosti nechybí o adventu adventní věnec, někde jich mají i více (na stole, na dveřích, okně..), ať již koupených nebo vlastnoručně vyrobených. Současné adventní svícny mají různé tvary i barvy a s původním modelem věnce nemají vzhledově nic společného. Ten úplně tradiční obsahuje čtyři svíce a leží na stole, ale může také viset u stropu na čtyřech mašlích či řetízcích, jiné – bez svíček – visí na dveřích, oknech či stěnách domů.
Legenda
Liturgie
Věnec je odnepaměti symbolem vítězství a důstojnosti. Bible jej nazývá atributem úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je hold očekávanému a přicházejícímu Ježíši, jenž přichází jako vítěz, král a osvoboditel. Světlo hořících svícívyjadřuje přicházejícího Krista, jenž rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" a každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti - vítězný věnec života.
Badatelé se domnívají, že adventní věnec je převzatý starý keltský zvyk zimního slunovratu. Jde zde o kouzlo kruhusymbolizující přírodní sílu.
Zelené větve byly v předkřesťanských dobách považovány za útočiště přátelských duchů lesů a věnec ze slámy byl požehnáním a zbraní proti zlým silám. A jejich přenášení do lidských obydlí mělo přinášet požehnání a odrážet zlé duchy. Symbol slunce na slaměných věncích byly stuhy zlaté barvy slunce
Kruh - věnec je od svých počátků pro lid symbol důstojnosti a vítězství, podle bible je atributem úcty, radosti a vítězství
Kruh je podle pradávných zvyklostí také symbolem neustálé cesty slunce kolem země a tím také věčnosti.
Krátké dny před drsnými nocemi tohoto období jsou časem bludiček, skřítků a bílých paní. Jejich přítomnost podle staré slovesnosti věštila dobrou úrodu. Věnce umístěné v oknech a ve dvorech měly těmto bytostem ukázat cestu.
.Žehnání
Jako všechny atributy křesťanství, i věnec se žehná. Žehnání (svěcení - latinsky benedictio) provádí nejen kněz, ale i třeba rodič v rodině. Žehnání má na mysli dobro člověka, který věc užívá, aby se mohl takto přiblížit Bohu. Formulace posvěcení směřují především k oslavám Boha a potlačení zlých mocí. V žehnací modlitbě adventního věnce se děkuje Bohu za milost nového začátku a prosí, aby s novým světlem další neděle rostla během adventu radost, naděje i láska (prozáření světlem Boží milosti)
Adventní neděle a jejich počet
Počet čtyř adventních nedělí zavedl do římské liturgie papež Řehoř Veliký v 6. století ( do té doby byl jejich počet proměnný - kolísal mezi 6 až 7) Měly symbolizovat 4000 let čekání lidstva na Mesiáše, neboť stvoření světa bylo podle biblických registrů určeno na rok 3761 před Kristem
První věnec
Používání adventního věnce je zvyk starý asi 150 let. Původní adventní věnec se podobal dřevěnému kolu od vozu. Jeho dějiny začínají kolem roku 1838 u chudých obyvatel Hamburka v minulém století, konkrétně jde o Záchranný ústav pro opuštěné děti, což byla slámou pokrytá chatrč na okraji města, kde pracoval Johann Hinrich Wicherz, mladý pedagog, pozdější zakladatel "Vnitřní misie" a absolvent teologických studií v Gottingenu a Berlíně. Onen kněz byl tím, kdo poprvé pověsil před vánocemi od stropu dřevěný kruh se 24 svícemi – 19 malých červených a 4 velké bílé. Tento svícen vymyslel pro své svěřence k ozvláštnění a zpestření adventního času. Svíce zapaloval po krátké pobožnosti, nejprve v polední přestávce, později brzy za svítání. Z polední bohoslužby se stala virgilie slavená za tmy.
V roce 1851 byla poprvé vyzdoben celá jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami a stejně tak byl později ozdoben i věnec. Tento předvánoční zvyk se rychle rozšířil.
V roce 1860 zhotovil Vicherzův přítel pro tato stavení dřevěný kruhový svícen o průměru 2 metry, který pověsili v sále. Zpočátku byly jedlovím zdobeny jen zdi sálu, posléze i kruh. Brzy na to se zelený věnec zdobil pouze 4 svícemi - symboly čtyř adventních nedělí.
Tento předvánoční zvyk se rychle rozšířil.
První oficiální adventní věnec v kostelevystavili v Cáchách - již v klasickém čtyřsvícovém provedení.
Později se ujal zvyk 4svícového adventního věnce v Německu mezi protestanty a šířil se rychle dál. Ve 20. století se objevuje v katolických částech Evropy a díky emigrantům také v Severní a Jižní Americe.
Dnešní podoby věnců
Tradiční věnec je věnec se svíčkami, ale v poslední době se k nám dostal z Německa a Rakouska i zvyk zdobitadventním věncem bez svíček vstupní dveře. V tomto případě jde prakticky jen oadventní dekoraci. Jak je ale výše uvedeno, má také svou tradici - ochranný prvek.
Správný adventní věnec je umístěn v interiéru a jeho čtyři svíčky se postupně zapalují. Každá představuje jeden adventní týden. Všechny čtyři hořící svíce symbolizují uzavření kruhu, ukončení adventu a blízkost Štědrého dne.Tradičními barvami adventu jsou fialová, zelená, růžová a červená.
- Fialová je církevní adventní barva, jíž se zdobí kostely o adventu a svíčky na věnci mají být také fialové, pouze u třetí zapalované svíce za třetí adventní neděli je výjimka. Může být růžová.
- Červená je barva krve Krista, kterou prolil za spásu světa. Červená jablka jako ozdoba jsou od času ráje plody života, kulaté jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.
Dále se používají červené stuhy - barva Ducha svatého a krve (Působením Ducha Svatého se stal Bůh v Ježíši z Nazareta člověkem, přijal naši "krev", aby nás jí posvětil a zachránil).
- Zelená - barva života a zrodu - koloběh přírody
- Zelená a červená dohromady jsou symbolem života
Svíčky
mají být podle tradice církve fialové,pouze jedna, rozsvěcující se na třetí neděli adventní, může být růžová. Fialová barva je církevní adventní barva, kterou se zdobí i kostely.
Adventní věnec dnes v Čechách a na Moravě
Zde musím z vlastní zkušenosti říci, že jsem adventní věnec nikdy neznala. Má matka sice, oproti okolním rodinám, zdobila okna řetězy a baňkami, byt chvojím s ozdobami, vázami s větvičkami, mísami se šiškami, ořechy a dalšími dekoracemi, ale adventní věnec jsme neznali. Matka pochází z Mělnicka, bydleli jsme tehdy na Ostravsku.
Já sama jsem adventní věnec poznala až v dospělosti a naučila se jej používat a vyrábět teprve snad před 5-8 lety.
Dnes již se ne vždy přesně dodržuje tradiční podoba věnce- spíše se z něj stává adventní svícen. Používají se nové, moderní tvary, které mají do kruhu velmi daleko. Stejné je pouze to, že obsahují čtyři tradiční svíce, které se klasickým způsobem zapalují
Moderní pojetí adventních věnců
Projdeme-li si nabídku adventních věnců ať už v květinářství či v katalozích, zjistíme, že je zde nepřeberné množství materiálů, z nichž je vytvořen. Vedle klasických „jehličnatých“ věnců z přírodnin nalezneme i různé druhy adventních svícnů v moderním pojetí.
Např. i na klasických věncích nastala změna. A to ve zdobení, barvě svíček a také jejich postavení, nemusí být již přesně na čtvrtinách kruhu, ale třeba vedle sebe, vně nebo uvnitř ozdobeného kruhu. Také se používají různé materiály na věnce - místo chvojí je použit i jiný materiál, např. látka, neopomenutelný je i věnec vytvořený ze šišek.
Dnes se používá nejen klasické provedení věnců, ale také např. věnce bez větviček, kdy je základní kruh potažený látkou, ozdobený příhodnými ozdobami a svíčkami. Jsou i jiné varianty rozdělování svíček - nerozdělují kruh na čtyři stejné části, ale jsou umístěny hned vedle sebe v jedné čtvrtině kruhu. Dále se svíce umísťují také vně nebo uvnitř kruhu. Např. je hezký a bezpečný nápad jedné firmy, jež uvádí na trh několik let kruhovou mísu, v níž je vánoční dekorace a na vnějším kruhu jsou umístěny držáky na 4 svíčky. Další z variant je ozdobený zelený kruh větviček a uvnitř tohoto kruhu stojí 4 skleněné svícínky, nebo také 4 "stamprlata" na nožičce s čajovými svíčkami a vůbec efektní je, když jsou každý jinak veliká (jakoby odhořelé svíce). Fantazii se dnes opravdu meze nekladou. Nádherný je i dřevěný nápad, kdy jde o svícen v mnoha provedeních s vyloučením větviček (bezpečnost dětí) a je zdobený dětskými atributy vánoc (včetně Santa Clause.) Také se připravují různé misky naplněné ozdobami, kde svíčky stojí mezi nimi a nemusí se jednat vždy o kruhový tvar. To jsou spíše adventní svícny, než by se dalo říci adventní věnec. Jsou i adventní svícny, kde svíčky stojí v řadě a okolo nich jsou naaranžovány různé ozdoby včetně větvoví.
Průmysl a adventní věnce.
Jednou z velmi dobrých věcí je vynález umělé hmoty a vyrábění dekorací z ní, a to nejen vánočních. Dnes můžeme obdivovat překrásné jehličnaté větve, které jsou umělé - šetří les a zůstanou nám dlouho neopadané a čerstvě zelené.
Čajové svíčky nahrazují často klasické svíce. Jednak jde o jejich podstatně levnější variantu, dají se jednodušeji vyměňovat a svícny mohou být zapáleny prakticky neustále a dále jde i o čistotu, neboť vosk z nich nekape. Jejich výhodou je i možnost různých vůní a barev.
Umělé světlo na adventních věncích a svícnech také dnes není nic neznámého. Vyrábí se mnoho krásných napodobenin hořících svíček, jež jsou buď jednotlivě na baterie, nebo spojené kabelem (do zásuvky) s možností rozsvěcovat je po jedné. Je to na svíčky úsporné řešení pro ty, co jako my doma, svíčky rádi zapalují a nechávají hořet na adventním věnci svíce po celý advent. A především jde o bezpečnost domovů a dětí - od svíčky na baterie těžko chytí dětské oblečení nebo stůl. Proto také můžeme adventní věnce připevnit i na dveře a světla nám přesto svítí.
V kombinaci umělých větví a elektrických svící pak nalezneme dobrou, trvanlivou a stále hezkou variantu ozdoby nejkrásnějšího času v roce a také bezpečnou pro naše děti, které mohou mít o něco více radosti z krásně vyzdobeného pokoje.
Klasický adventní svícen do okna
- tento sem patří prakticky také. Jde o svícen, který dává většina lidí dnes do okna - buď obloukový, častěji však trojúhleníkový. Počet svíček na něm není rovný adventním nedělím. Jde pouze o určitou zvyklou dekoraci, ale používanější v našich končinách déle, než adventní věnec. Např. zde na českoněmeckém pomezi není snad jediný dům, kde by v okně o adventu nebyl alespoň jeden jediný takový svícen v různých podobách. Vyrábí se i jako svícen na voskové svíčky v menších provedeních a hojně zdobený postavičkami a vánočními znaky.
Výroba adventního věnce tradičním způsobem ze základního kruhu, chvojí a svící.
Výroba vánočního svícnu také tradičním způsobem, pouze zde není základem kruh, ale koisek aranžovací hmoty
Výroba tradičního věnce
Základem je polystyrénový či slámový kruh, na který se drátem (speciální vázací drát, který se prodává v květinářství, popř. v domácích potřebách či prodejnách pro kutily) připevňujívětvičky jehličnanů (kterýchkoli včetně věčně zelených).
Na čtyřech místech se věnec propíchne a na trn se upevní podložka a nabodnesvíce.
Dále již zdobíme větvičkami břečťanu,jeřabin, usušenými kolečky citronu,pomeranče, skořicí, oříšky či jejich slupkami, jablíčky a umělými ozdobamive tvaru jablíček, různých bobulí, hvězdičkami, vločkami, ozdobičkami - čímkoli, co nám fantazie dovolí. Nezapomínáme na mašle, ale nejsou vždy důležité
Vánoční svícen
Na Štědrý den ale věnec už většinou na stůl nepatří, advent skončil. Mění se zavánoční svícen, který většinou obsahuje svíci jen jednu – tedy podle tradice má obsahovat jedinou, a to bílé barvy, což jebarva čistoty a zrodu. Jeho základem jsou opět větve jehličnanu a také se zdobí podobně jako věnec.
Dnes však již na barvě svíce tolik nezáleží a výroba svícnů na vánoční stůl je opět jen na fantazii výrobců - někde se používá jen malý skleněný kalíšek s čajovou svíčkou, jinde klasický ramenný svícen. Vše se řídí především funkčností a zvolenou slavnostní úpravou.
Výroba vánočního svícnu
Použijeme zelenou nebo šedou hmotu na aranžování rostlin, nejlepší je zalívatelná, aby svícen vydržel. Zhruba ve středu ji propíchneme trnem a umístíme svíčku podobně jako na adventním věnci. Okolo svíčky napícháme větvičky a zdobíme. Barvy volíme podle potřeby.
ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ DEKORACE
GIRLANDY
Girlandy jsou spojené větvičky jehličnanů do různě dlouhých řetězů.
I girlandy jsou produktem germánských národů
Dnes se používají především girlandy a jiné dekorace z umělých hmot a to hlavně v domácnostech. Přírodní girlandy se používají především jako venkovní dekorace, ovšem i zde je pomalu nahrazují umělohmotné napodobeniny, které skýtají velké množství dekoračních nápadů a možností v kombinaci se světelnými řetězy a dalšími ozdobami. Především - jsou použitelné opakovaně - i několik roků po sobě, ale přesto mohou vypadat díky dalším dekoračním prvkům nově a zajímavě.
Girlandy bývají různě dlouhé a široké a z různých druhů jehličnanů, používají se také jako materiál stálozelené rostliny, stejně je tomu tak u umělých napodobenin. Někdy jsou to jen samotné květy, jindy kombinace květů a zeleně.
Girlandy nejsou dnes výsadou jen vánoc. Už kdysi dávno za starých Římanů se vyráběly květinové girlandy- girlanda, to je vlastně vše, kde jde o spojené elementy do řetězu.